Nevšední slovo pro všední den

Žalm 16 

Pamětní zápis; Davidův. 1 Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě! 2 Pravím Hospodinu: "Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není." 3 Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím, těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno: 4 "Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými Bohy. Ani trochu krve v úlitbu jim nedám, jejich jméno nepřejde mi přes rty." 5 Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine. 6 Měřící provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé! 7 Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná. 8 Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. 9 Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, 10 neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. 11 Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.

Obvolal jsem dnes několik mládežníků. Zajímalo mě, jak tráví nečekané volno spojené s domácím vězením. Odpovědi se shodovali. Je potřeba okolnosti přetavit v něco užitečného a dobrého. A tak se učí, čtou, tráví čas s rodinou, ale také pomáhají seniorům s nákupy nebo šijí roušky.

Přemýšlím, jak můžeme přetavit v něco dobrého zákaz konání bohoslužeb a ztrátu blízkého společenství v Arše. Chybí společné scházení, kontakt s druhými, nemůžeme si potřást rukou, zpívat, slavit Večeři páně, hovořit při kávě… Nucená odmlka může posloužit k očištění od nánosu zvyků a postranních motivů, kterými může být třeba jen chuť si potlachat. Máme čas soustředit se na to podstatné. Na svůj vlastní vztah k Bohu.

Žalm 16 nám může být skvělým průvodcem a jasným ukazatelem k hloubce víry. Ve včerejší úvaze prorok Jeremiáš nacházel záchytný bod v Božím slibu, že bude s ním. Dnes žalmista tuto skutečnost nazývá vrcholem radosti! (v.11) Když je nám Bůh blízko a my jemu, život se plní zvláštní pokojnou radostí.

Celý žalm je prodchnut velkou důvěrou: ochraňuj mne, utíkám se k tobě, můj kalich, po pravici… Dýchá na nás osobní blízkost básníka k Bohu. Nejde o formální vztah, který existuje jen na papíře a závisí na dodržování zvykem daných úkonů. Nad Hospodina není, je dobro, tak proč hledat jinde! (v.1 a 2)

Žalmista chce uctívat jen Hospodina, jiní tzv. bohové nemají šanci. Nemá smysl jim přinášet „úlitby“, tj. manipulovat je krví obětí. Hospodin je skutečný Pán a jedná svobodně, ne jak my mu nadiktujeme. (v. 4) Měřící provazce, podíl a los odkazuje na rozdělování Kennanu mezi Izraelské kmeny. Žalmistovi připadl nejlepší díl země – Boží blízkost. (v.5 a 6 ) V sedmém verši se mluví o svědomí, které se nechá Bohem vést a usměrňovat. V tom tkví naplněný a pevně založený život. (v.7 a 8)

I v těžké situaci, dokonce uprostřed smrti, Bůh je člověku blízko a provede ho k životu. U Boha je člověk v bezpečí. (v.9 a 10) V Kristu Ježíši, skrze kříž, Hospodin definitivně přemohl smrt. Vyznáváme v Apoštolském vyznání víry, že Kristus sestoupil i do pekel. I tam zazněla zvěst o Boží spáse! (1 Pt 3:19)

Jsme teď, každý (tak trochu) mnichem, zavřeným ve své klášterní cele. Jsme víceméně sami a máme snad i čas a prostor rozvažovat o naší víře z jiného úhlu. Soustředit se na svůj osobní vztah s Bohem. Dočasné ochuzení o život společenství přetavit v budování blízkého vztahu ke Kristu. A on je nám blíž než si možná umíme připustit!