Nevšední slovo pro všední den

Milí čtenáři, 
v rámci cyklu Čtyřicet dní s Biblí se společně už dvaadvacet dní postupně prokousáváme starozákonní prorockou knihou Jeremjáš. Nacházíme se tedy těsně za polovinou. Základním průvodcem je nám materiál vydaný studijním odborem Církve bratrské. 

Opakování 
Kniha začínala zprávou o prorokovu povolání do služby a Božím slovu, které měl vyřizovat: Božími soudy nad nevěrným, neposlušným a nekajícím se Judským lidem. Zatvrzelost srdcí Božího lidu byla jak pro Hospodina, tak pro proroka nepochopitelná a velmi bolestná. Judejci se přikláněli k falešným bůžkům a odvrhli živého Hospodina. Jejich nevíra měla své konkrétní dopady v podobě hamižnosti a bezpráví. Božímu proroku se vysmívali, pronásledovali ho a doháněli ho k hlubokému vnitřnímu zoufalství. O něm a o naději v Hospodinu uprostřed trápení jsme četli minule.
Doposud se mohlo zdát, že Bůh zamýšlí proti svému lidu zasloužené zlo. V dnešním textu se ukáže, že základním Božím záměrem je přinést mu dobro. Budeme číst dvacátou devátou kapitolu od prvního verše do dvacátého třetího. Než si místo nalistujete ve svých biblích, ujasněme si historické souvislosti. 

Kontext
Dějinně se nacházíme v době těsně po prvním babylónském zajetí, ke kterému došlo v roce 597 př.n.l. za krále Jojakína. On a veškerá Judská elita byli odvlečeni do babylónského zajetí. Na Judský trůn byl dosazen slabý loutkový král Sidkijáš vládnoucí zbytku lidu. Vývoj dějinných událostí je pro Izraelce nepochopitelný. Stále si nechtějí připustit, že se jedná o Boží soud nad nimi. Většinový názor se drží marných naději na brzkou Boží záchranu, kterou jim jako sladký med mažou na chleba nejrůznější falešní proroci, když zajatcům slibují brzký návrat do vlasti. Naopak část národa, která zůstala v Judsku, si rozumí jako základ obnovy Božího lidu. Jeremjáš ovšem vyřizuje Boží plány, které vidí politickou situaci realisticky a přesně obráceně než si obě skupiny Judejců představují. Přesto exulantům ve svém dopise zvěstuje naději na záchranu, budoucnost a obnovu vztahu s Bohem. Pojďme si text konečně přečíst. 

Biblický text: Jeremiáš 29:1-23, Český ekumenický překlad 1 Toto jsou slova dopisu, který poslal prorok Jeremjáš z Jeruzaléma přesídlencům, zbytku starších, kněžím, prorokům a všemu lidu, které přestěhoval Nebúkadnesar z Jeruzaléma do Babylóna, 2 když musel odejít z Jeruzaléma král Jekonjáš, královna, dvořané, velmožové judští a jeruzalémští i tesaři a kováři. 3 Poslal jej po Eleasovi, synu Šáfanovu, a po Gemerjášovi, synu Chilkijášovu, které vyslal Sidkijáš, král judský, k Nebúkadnesarovi, králi babylónskému, do Babylóna. 4 "Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem přesídlencům, které jsem přestěhoval z Jeruzaléma do Babylóna: 5 Stavějte domy a bydlete v nich, vysazujte zahrady a jezte jejich plody. 6 Berte si ženy, ploďte syny a dcery. Berte ženy pro své syny, provdávejte své dcery za muže, ať rodí syny a dcery, rozmnožujte se tam, ať vás neubývá. 7 Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj. 8 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Nedejte se podvádět svými proroky, kteří jsou uprostřed vás, ani svými věštci. Neposlouchejte své sny, které míváte. 9 Prorokují vám klam v mém jménu, já jsem je neposlal, je výrok Hospodinův. 10 Toto praví Hospodin: Až se vyplní sedmdesát let Babylóna, navštívím vás a splním na vás své dobré slovo, že vás přivedu zpět na toto místo. 11 Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. 12 Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. 13 Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. 14 Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl, shromáždím vás ze všech pronárodů a ze všech míst, kam jsem vás vyhnal, je výrok Hospodinův, a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás přestěhoval." 15 "Říkali jste: »Hospodin nám v Babylóně vzbudil proroky.« 16 Toto praví Hospodin o králi, který sedí na Davidově trůnu, a o všem lidu, který sídlí v tomto městě, o vašich bratřích, kteří s vámi při přesídlení neodešli. 17 Toto praví Hospodin zástupů: Hle, pošlu na ně meč, hlad a mor, naložím s nimi jako s trpkými fíky, které se nedají jíst, jak jsou odporné. 18 Budu je pronásledovat mečem, hladem a morem. Učiním je obrazem hrůzy pro všechna království země, předmětem kletby, úděsu, posměchu a potupy ve všech pronárodech, kam jsem je vyhnal, 19 protože neposlouchali má slova, je výrok Hospodinův, když jsem k nim posílal své služebníky proroky. Posílal jsem je nepřetržitě, ale ani vy jste neposlouchali, je výrok Hospodinův. 20 Vy všichni přesídlenci, které jsem poslal z Jeruzaléma do Babylóna, slyšte Hospodinovo slovo. 21 Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o Achabovi, synu Kólajášovu, a o Sidkijášovi, synu Maasejášovu, kteří vám prorokují v mém jménu klam: Hle, vydám je do rukou Nebúkadnesara, krále babylónského; on je dá před vašima očima zabít. 22 Proto se bude mezi všemi judskými přesídlenci v Babylóně zlořečit slovy: »Ať s tebou Hospodin naloží jako se Sidkijášem a Achabem, které král babylónský pražil na ohni«, 23 protože se dopouštěli v Izraeli hanebnosti, cizoložili s ženami svých bližních, a co mluvili v mém jménu, byl klam, což jsem jim nepřikázal. Já to vím a jsem toho svědkem, je výrok Hospodinův." 

29:1-4 Boží vláda nad dějinami
První tři verše jsou historickým úvodem dopisu, zasazují nás do kontextu. Vysvětlují, že jde o list poslaný z Judska do Babylóna a kdo ho nesl. Na suchý historický fakt ale záhy naváže teologický výklad. Bůh ve čtvrtém verši říká: „přesídlencům, které jsem přestěhoval“. Archeolog a dějepisec dnes řekne: „Babylón dobyl Jeruzalém a odvlekl Judskou elitu do zajetí, podobně jako např. jednali Asyřané se svými zajatci.“ Bible nám ale nabízí oči víry, které spatřují za dějinnou událostí Boží aktivitu. Babylón je nástrojem Božího jednání. Přesídlenci si mají uvědomit, že nejde o náhodný dějinný poryv větru. Jde o Boží vůli pro ně.
Boží lid musel být zaskočen. Představa Izraelců, že Bůh si používá je a jen je, se sype na střepy. To se těžko poslouchá, že Bůh neváhá použít jako svůj nástroj jiný národ. Na druhé straně se v té krátké větě ukrývá i nadějná zpráva. Pohyby dějin jsou v Božích rukou.
Úvod dopisu musel v adresátech vyvolat mnoho otázek: Proč nás Bůh vyrval ze zaslíbené země? Co zamýšlí? Je to pro nás dobře nebo špatně? Proč nás vydává našim nepřátelům? Co nás čeká? Odpovědi přichází záhy. My se ale můžeme chvíli zastavit a položit stejné otázky naší době. Do jaké dějinné fáze míříme my? Má i tuto dobu Pán ve svých rukou? Co s ní zamýšlí? Jaké pro nás asi má úkoly? Máme připravenu budoucnost? Smíme myslet na dobu probíhající pandemie i čas po ní. Můžeme ale také poodstoupit a přemýšlet nad naším křesťanským úkolem v 21. století. 

29:5-7 – Zvěst pro současnost
Pro dobu zajetí, exilu dává Bůh v dalším odstavci přesídlencům příkaz, aby se v Babylóně usadili a počítali s tím, že v něm zůstanou po několik generací. „To je konec Izraele,“ pomyslí si deportovaní. Zároveň ale dostávají perspektivu pro svůj život. V zajetí, v cizině, uprostřed těžké situace nemají propadnout zoufalství, ale mají myslet na potomstvo a budoucnost lidu. Bůh si přeje, aby lid v Babylóně nevymřel.
Soustřeďme se na použité formule „stavět a sázet“. Nápadně se blíží zadání Jermjášova úkolu z první kapitoly, desátého verše: „ustanovuji tě… aby rozvracel a podvracel, abys ničil a bořil, stavěl a sázel.“ Pokud Jeremiáš vyřizováním Božího slova vytrhával z kořenů hřích Izraele, zde, teď a tady, uprostřed zajetí a Božího soudu, se začíná rýsovat hrubá stavba spásy a zelenat naděje na Boží záchranu. 
Exil je trestem za neposlušnost Božího lidu. Jeremjášova doba byla silně ovlivněna znovuobjevením knihy zákona – Deuteronomia. Podíváme-li se do ní, trestem za neposlušnost Bohu je zmar všeho budování i sázení. Píše se tam např. vystavíš si dům a nebudeš v něm bydlet. (viz Dt 28) Očekávaným trestem mohlo být vyhlazení. A přece! Bůh babylónským zajatcům dává naději budoucnosti. Díky Boží milosti a shovívavosti se pro pozorného posluchače, rýsuje naděje.
V sedmém verši pak zaznívá velmi zajímavý příkaz o poměru Izraele ke svým zotročitelům: „ Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj.“ Izrael se má stát platným členem nové komunity. Jsou voláni k aktivní zodpovědnosti za společnost. Izraelci se nemají sektářsky uzavřít sami do sebe, nemají myslet jen na svůj prospěch, prospěch své malé komunity. Nemají se ani černo-bíle vyhranit vůči svému okolí. Naopak si mají být vědomi vzájemného propojení – pokoj jedněch přinese pokoj druhým. Juda se má stát tvořivou menšinou s pozitivním dopadem na většinovou společnost.
Nám křesťanům tyto výzvy korespondují s novozákonním pohledem na život křesťanů mezi jinověrci, jak je nalézáme v epištolách. 1. Timoteovi druhé kapitole se píše: 1 Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, 2 za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. 3 To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, 4 aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Podobně Petrova epištola, taktéž ve druhé kapitole: 11 Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši, 12 a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu 'v den navštívení'.
Jako křesťané jsme občané nebeského království a podobně jako Izrael v Babylóně, jsme ve světě cizinci. Svět je ale místem, kde nás Bůh chce mít (J 17:18). Za který se máme přimlouvat a kde máme aktivně pomáhat. Nesmíme se uzavřít do vlastní komunity nebo osobní zbožnosti, spokojené sama v sobě. Bůh nás neponechává na světě, abychom žili v izolaci nebo pěstovali individualismus. Společnosti máme být na svědectví o Bohu a přinášet ji pokoj. V době epidemie jde o modlitby za ty, kteří s ní bojují a boj řídí, pomoc ohroženým a nemocným, respekt k nařízením vlády, ale také hlídání demokracie a svobody a mnoho dalšího. V době klidu se možná úkoly hledají obtížněji. Správným směrem ale jistě kráčí mnoho aktivit v našem sboru jako je senior klub, ale i škola Noe, pokud bude sloužit všem dětem, a další.
Pastýřská doporučení veršů 5 až 7 pro současnou situaci zní nerezignovat ani neutíkat do soukromí, nepropadat zoufalství. I čas exilu, čas Božího soudu, je místem, kde Bůh vládne a kde zakládá nové věci. 

29:8-9 – Svod vybájené budoucnosti 
Ve verších osm a devět Jeremiáš káže proti falešným prorokům, věštcům a dokonce i proti vlastním klamným snům. Našlo se mnoho vykladačů, kteří přinášeli růžové naděje na rychlou Boží záchranu. Lidé se upínali k nereálným očekáváním. Jsou ale varování před vlastní lidskou náboženskou fantazií, romantickým sněním, vytváření si iluzí o budoucnosti. Prorok je odkazuje k Božímu slovu. Nemají si nechat vymluvit realitu exilu. Izrael (i přes naděje, které před chvíli zazněli) je stále pod Božím soudem.

29:10-14 – Zvěst pro budoucnost
O skutečné budoucnosti, připravené Bohem, se Judejci dozvídají záhy. Doposud se při pročítání knihy Jeremjáš mohlo zdát, že Bůh zamýšlí zlo. Zde se dozvídáme, že základním Božím záměrem je přinést svému lidu dobro. Pobyt v Babylónu je součástí soudu, potrestání Izraele za jejich zradu Hospodina. Nyní Hospodin dává zajetí jasně vymezené trvání a zaslibuje návrat a pokoj. Shrnuto: naději do budoucnosti. Smyslem vězení není ale jen samotné vykonání rozsudku, má trestance napravit. Jakoby šlo o léčebnou kůru, která povede k návratu k Hospodinu. Změna se ukáže v nové orientaci vlastního života, v srdci, které se bude Hospodina dotazovat, volat k Bohu a chodit k němu. Pokud Juda bude činit pokání, uvidí, že Bůh je věrný, dostupný a připravený a schopný Izrael zachránit.
Proměna srdce a příklon k Hospodinu to je smysl Božího soudu. Podívejme se ještě jednou do knihy Deuteronomium, kde máme vysvětlen záměr a účel celé situace 4:27: Hospodin vás rozptýlí mezi kdejaký lid, že z vás v pronárodech, kam vás Hospodin zavede, zbude jen malý počet. 28 Tam budete sloužit bohům vyrobeným lidskýma rukama, bohům ze dřeva a z kamene, kteří nevidí a neslyší, nejedí a nečichají. 29 Odtamtud budete hledat Hospodina, svého Boha; nalezneš ho, budeš-li ho opravdu hledat celým svým srdcem a celou svou duší. 30 Ve svém soužení, až tě v posledních dnech toto všechno stihne, navrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, a budeš ho poslouchat. 31 Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh milosrdný, nenechá tě klesnout a nepřipustí tvou zkázu, nezapomene na smlouvu s tvými otci, kterou jim stvrdil přísahou. Bůh od počátku myslí na obnovu svého lidu. To je jeho budoucnost a on je její nadějí. 

29:15-23 – Varování před falešnými proroky
Poslední část dnešního textu mluví o velkém Božím hněvu nad falešnými proroky. Hněvá se, protože se zaklínali Božím jménem, ale zvěstovali bludy a i jejich jednání bylo zlé. Jsou několikrát prokleti. Stejně tak král Sidkijáš a dokonce i pozůstatek lidu v Jeruzalémě, který místo Hospodina a jeho zákona poslouchá falešné řeči. Zarytě odmítají Boží rozhodnutí o Božím trestu skrze Babylónskou nadvládu. Sebe sama vidí jako nedotknutelné, dokonalé, vyvolené, předurčené… Boží cesty jsou ale docela jiné než jejich fantazírování a sebe vyvyšování. Navzdory jejich neposlušnosti Bůh si svůj lid zachová a obnoví, zvolil si k tomu ale překvapivou cestu Babylónského zajetí. Přesídlenci, si musí uvědomit (v. 19), že oni, stejně jako Jeruzalémský zbytek lidu, byli také neposlušní a mohl by je potkat stejný osud. Bůh si je ale vyvolil a přesídlil do zajetí, aby je zachránil. Jsou tak ještě jednou ujištění, že i v cizině, ve výkonu svého trestu, jsou na místě, kde je Bůh chce mít a mají tak dobrou naději pro svou budoucnost. 

Závěr
Navrhuji vám ještě otázky k vlastnímu promýšlení a snad poslouží i jako shrnutí dnešního textu: 

• Jak můžu konkrétně já přispět pokojem do dnešní doby? 
• Jaké svody ohrožují mě? Ať už vnitřní sny a fantazie nebo vnější falešní proroci.
• V čem tkví má naděje pro budoucnost? Jak Bůh jednal se mnou, aby mě zachránil?