Nevšední slovo pro všední den

Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. Lukáš 24,16, ČEP

Něco bránilo učedníkům jdoucím do Emauz, aby poznali, že vedle nich jde Ježíš. Dokonce s ním mluvili, aniž by rozpoznali jeho hlas. Proč se jim to asi stalo?

Byli plní emocí ze stavu, který ovládl celý Jeruzalém. Když člověka přemohou emoce, naše racionální složka myšlení je oslabena. Místo rozumu začnou mít daleko větší vliv emoce. U emauzských učedníků to byla nejistota, co bude po smrti Mistra, a strach, aby nedopadli stejně jako on.

V době karantény, která se bude prodlužovat, se nám snadno může stát, že začnou převládat naše emoce. Zvláště se to týká lidí, kteří jsou bytostně závislí na společenství druhých – extravertů. Dostaví se tzv. ponorková nemoc. Začneme být nervóznější, podrážděnější, hádavější, konfliktnější… Je na to nějaký recept? Mohu jen poradit – více než normálně se modlit, více než normálně číst Boží slovo, více než normálně se starat o někoho druhého (a více čerstvého vzduchu).

Připravujeme se na Květnou neděli a Velikonoce, které ještě budeme trávit v karanténě. Nestandardní situace vyžaduje nestandardní řešení – budeme slavit on-line Večeří Páně (na Velký Pátek a v Neděli vzkříšení). Modlím se, abychom při tak vzácné a neopakovatelné příležitosti prožili v kruhu rodiny (nebo i sami) to, co emauzští učedníci: Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. Lukáš 24,30-31, ČEP

Radek Kalenský