Nevšední slovo pro všední den

Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. 1. Korintským 1,22, ČEP

Ježíš se narodil jako příslušník židovského národa. Přesto v něm jeho vlastní nerozpoznali Mesiáše, kterého jako vyvolený národ po staletí očekávali (viz J 1,11). A v tom je zakopaný pes – cítí-li se někdo jako vyvolený národ, stane se mu možná jeho vyvolení něčím, na co si brzy zvykne a ze zvykovosti ho může vytrhnout už jen nějaké zázračné potvrzující znamení.

I my jsme určitým způsobem vyvoleným lidem: Vy však jste „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu…“ (1. Petrova 2,9a) … ale než dokončíme tento verš, dovolte poznámku: i nám se může stát, že chození do sboru, každoroční svátky Vánoc, Velikonoc i Letnic se stanou zvykovou záležitostí. Nedopusťme, aby se náš duchovní život stal zvykem! Začněme třeba číst Boží slovo jinak než pomocí střípků z pomůcky k dennímu čtení, začněme ho studovat tematicky. Nebo se zapojme do modlitebního řetězce

Nehrozí nám ale jen zvykovost. Řekové byli národem, který dal světu lásku k moudrosti – filosofii. Proč je tedy Kristův kříž považován filosofy tohoto světa za bláznovství? Protože se vymyká racionálním úvahám … zkrátka proto, že Kristův plán spasení člověka není vůbec racionální. Není totiž z tohoto světa – pochází od Boha, který nás v Kristově kříži vykoupil z otroctví hříchu.

A teď dokončíme náš verš z 1. Petrovy 2,9. My jsme opravdu lid náležející Bohu, ale ne proto, abychom se stali lidmi s náboženskými zvyky, ale abychom hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1. Petrova 2,9b)

Radek Kalenský