Nevšední slovo pro všední den

PO VZKŘÍŠENÍ KRISTA I 

Milí přátelé, v dubnovém čísle Sborových novin v sérii Církevní rok jsem k povelikonočnímu období uvedl, že už dávná církev období mezi Nedělí vzkříšení a Letnicemi žila přítomností vzkříšeného Krista. Se souhlasem Radka a Honzy se chci v tomto týdnu věnovat tomu, co se stalo po vzkříšení Pána. Přitom použiji mnoho myšlenek J. Stotta z knihy Rok s Biblí.

 Nepoznaný a poznaný Pán

L 24,13-16.33-35 (ČSP): A hle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus,… a rozmlouvali spolu o tom všem, co se přihodilo. A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš... Ale jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali.

V tu hodinu vstali, vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi, a ti jim říkali, že Pán byl skutečně probuzen z mrtvých a ukázal se Šimonovi. A oni vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.

Ten příběh znáte. Kleofáš a ještě někdo další z širšího okruhu Ježíšových učedníků ho zažili „prvního dne po sobotě“. Ti dva už dopoledne prožili něco šokujícího. Několik žen se vrátilo od Ježíšova hrobu a povídaly, že dva muži, snad andělé, jim řekli, že Ježíš žije. A poučovaly, že o svém vzkříšení už dřív mluvil. Měly takovou euforii, že všichni usoudili, že ženy „jsou mimo“. Petr, jako obvykle první, tam chvátal a vrátil se s tím, že hrob je fakt prázdný. Šok. Na cestě do Emaus to znovu všechno probírají. Ze zprávy, kterou podali nepoznanému Ježíši, který se k nim přidal, vyšlo najevo, že ti dva jsou mimo, ne ty ženy. Jak se dostali do reálu?

1. Pán jim otevřel svaté spisy. Vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno. (27) Podobně později večer všem vysvětloval, že tři hlavní oddíly tehdejších Písem – Zákon, Proroci a Žalmy (44) – se na něm právě naplnily.

2. Poznali svého Mistra a Pána, když s nimi byl u stolu a snad jeho typickým způsobem děkoval za chléb, rozlamoval ho a rozdával.

I my máme Pána poznávat v Bibli. Při čtení Písma víc porozumět okolnostem našich životů, vidět jeho milost, kterou nám mnohokrát projevuje, prožívat jeho zachraňující pomoc… Také slavení Pánovy večeře nás utvrzuje ve víře, v poznání Pána, jeho slitování a vykoupení.

Pane Ježíši Kriste, radujeme se z toho, že jsme tě směli poznat a že se nám dosud víc a víc dáváš poznávat. A vzdáváme ti chválu za Písmo a svátosti. Amen.

Dodatek: verše 34 + 35 + 36 = při vzájemném sdílení o Vzkříšeném Pán dává svůj „šalom“. Pavel Lukáš

John R. W. Stott (1921-2011) byl jedním z nejvýznamnějších teologů 2. poloviny 20. století a první dekády 21. století. Byl 32 let osobním kaplanem královny Alžběty II. Patřil tedy do Anglikánské církve, ovšem byl to teolog evangelikální, hlavní spoluautor Lausannského závazku, ke kterému se hlásí i Církev bratrská (viz www.cb.cz/zakladni-dokumenty). Stott je autorem více než 50 knih, které byly přeloženy do asi 70 jazyků. Několikrát navštívil ČR, byl i na konferencích CB.