Nevšední slovo pro všední den

PO VZKŘÍŠENÍ KRISTA II

J 20,19-21: Když byl večer téhož dne, prvního v týdnu, a učedníci byli ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. I zaradovali se učedníci, když uviděli Pána. Ježíš jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“

Šalom 

Pomalu končil první den po sobotě, naplněný nečekanými událostmi. Marie Magdalská a další ženy, Petr, Jan, ti dva, co se vrátili z Emaus, všichni byli plní stěží uvěřitelných zážitků, které probírali s ostatními apoštoly a dalšími učedníky. Můžou věřit Marii, která tvrdí: „Viděla jsem Pána…“, můžou věřit té dvojici z Emaus, když ani nepatří k jedenácti apoštolům? K těm patří Petr, ale i on nechápe. Co znamená prázdný hrob s plátny a rouškou? Mají jen otázky a strach.

Náhle však prožili další velký úlek, když přišel Ježíš a postavil se doprostřed. Naštěstí u toho nezůstalo. Řekl jim: „Pokoj vám.“ Šalom jim pak popřál ještě jednou. Jednalo se o běžný pozdrav, ale já si představuji, že jak Pán Ježíš kázal s mocí, tak i teď byla v jeho pozdravu silná uklidňující síla. Ten upokojující pozdrav doplnil i tím, že jim ukázal ruce a bok. Potom úplně chápeme, že se zaradovali učedníci, když uviděli Pána. Několik vteřin přítomného Krista způsobilo totální obrat: všichni věřili (a viděli), že jejich Mistr žije, nejistotu vystřídala jistota, strach se proměnil v obrovskou radost.

Kolik my všichni prožíváme pochybností, strachu, stísněnosti a nevíry! Příčinou negativních stavů našeho srdce přitom nemusí být jen současná epidemie, nýbrž i jiné těžké situace, které prožíváme. K proměně našich skleslostí, obav, nejistoty, neklidu a malé víry potřebujeme prožít nové setkání s živým Pánem. On je blíž, než si uvědomujeme; jako byl Marii u hrobu, těm dvěma na cestě do Emaus, učedníkům za zavřenými dveřmi. On nám chce znovu darovat svůj pokoj. Hebrejské slovo šalom má více významů, než české pokoj. Používá se také tehdy, když „někdo někomu přeje nebo se modlí za něčí dobro“ (Nový biblický slovník). Kristus, Kníže pokoje (Iz 9,5) nám dobro nejen přeje, ale také uděluje, jak je v našem textu.

Jak nejlépe máme tento stav vyrovnanosti a důvěry máme přijímat? Možná každý budeme mít jiný způsob. Ověřené je co možná hluboké ztišení, soustředění na Pána, případně čtení a rozjímání biblického textu (např. Ž 62) a jistě i modlitba.

I my však máme pověření našeho Spasitele: Jako mne poslal Otec, i já posílám vás. Zvláště v této době šiřme Kristův pokoj, ať konkrétními činy nebo slovy. Lidem kolem nás, nejen nevěřícím, se pokoj tolik nedostává.

Buď Bohu chvála, že skrze Ducha svatého můžeme stále znovu přijímat a rozdávat šalom, převyšující všechno porozumění a bude střežit naše srdce a naše myšlenky v Kristu Ježíši. (Fp 4,7) 

 Pavel Lukáš