Nevšední slovo pro všední den

V minulém týdnu jsme se zamýšleli nad událostmi, které následovaly po vzkříšení Pána Ježíše Krista. Ústřední postavou těch příběhů byl Vzkříšený. Končili jsme zamyšlením nad Velkým posláním církve, tedy nad naším úkolem šířit evangelium. Jak to poslání naplnili apoštolové? Můžeme se od nich něco naučit?

 Jaké evangelium šíříme?

1K 1,21-25: Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. 22 Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, 23 ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, 24 ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 25 Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.

Kniha Skutků apoštolů nám popisuje řadu příkladů, jak apoštolové sdělovali lidem své doby hlavní téma jejich víry. Jedná se o různé situace, při kterých zapálení svědkové Krista někdy hodně odlišným způsobem (a odlišným posluchačům) vypravovali o tom, čeho byli svědky. Časový úsek mezi sesláním Ducha svatého o Letnicích (včetně kázání ap. Petra) a 2. misijní cestou ap. Pavla, kdy pronesl známé kázání v Athénách, činil přibližně 20 let. Krátké zprávy o obsahu sdílení či kázání apoštolů najdeme ve Sk 2,32 a 36; 3,15; 4,10; 5,30-32; 10,39-40; 13,28-31 a 17,31. Když si ta místa vyhledáte (je to jen 15 veršů), uvidíte, že Petr i Pavel téměř stereotypně zdůrazňovali tyto skutečnosti: Ježíš Kristus byl ukřižován, Bůh ho vzkřísil a kazatelé evangelia jsou toho svědky. A ještě něco podstatného dodali (kromě výslechu před veleradou a v Athénách): nabízeli posluchačům odpuštění hříchů skrze Ježíše Krista.

Brněnský sbor Betanie konal několik let své bohoslužby v jednom z kostelů Českobratrské církve evangelické. Byl postaven na konci 19. století. Nad jeho vchodem je od té doby až dodnes nápis My kážeme Krista (první český nápis na veřejné budově v Brně). To je část našeho textu, který ap. Pavel napsal o dalších 7 let později, než kázal v Athénách. Stále potvrzoval, že hlavní téma jeho hlásání evangelia se nezměnilo.

Co kážeme, tedy co sdělujeme bližním o jádru své víry? Musím vyznat, že jsem víckrát usiloval svým přátelům nabídnout křesťanskou víru, ale nedošel jsem až ke Kristu. To je špatně. Naštěstí jsem s řadou z nich mohl nějak pokračovat a skončit u Božího syna. Přeji vám i sobě, abychom praktickým životem i slovem ukazovali na Krista a lidi zvali k němu.

Chválíme tě, náš Pane a Spasiteli, že čas tvé milosti ještě trvá. Pomoz nám a veď nás svým Duchem, abychom svým bližním sdělovali především tebe.

          Pavel Lukáš