Nevšední slovo pro všední den

Zamyšlení na 22. dubna 2020, Jan Macek

Jan 14:26-29

26 Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. 27 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! 28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já. 29 Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili.

Učedníci byli před Velikonocemi znepokojeni ze dvou důvodů. Jednak měli Krista rádi a jednak měli strach z toho, co přijde. Kdo by si uměl na jejich místě představit, jak se vše bude vyvíjet? Kristus je neponechává nezajištěné pro dobu své nepřítomnosti. Do života po jeho odchodu dostávají Ducha svatého, pokoj a zaslíbení Ježíšova návratu.

Duch svatý vyučuje a připomíná Ježíšova slova. Osvětluje situaci, když připomíná Boží zaslíbení.

Dále Ježíš učedníky utěšuje svým pokojem. Pokoj světa je neužitečný, zhoubný, nic nepomůže. Pokoj Kristův působí smír a jednotu společenství, která dodává sílu. Kristův pokoj zbavuje srdce strachu a děsu. Vždyť víme, že Bůh má věci ve své ruce a vítězí nad zlem.

Nakonec zaslíbení návratu. Kristus se vrátí ze smrti a jednou se vrátí, aby svět soudil. Nyní je u dobrého Boha - Otce. Ne v hrobě. To je velký důvod radosti.

Jako Ježíšovi učedníci smíme statečně nést Ježíšovu nepřítomnost i dobu, kdy nevíme, co přijde. Dostali jsme od něj přece vše, co potřebujeme, Ducha svatého, pokoj i zaslíbení návratu.

Věřím, že nás Kristus provede i nejistotou a dovede i nás k Otci.