Nevšední slovo pro všední den

Žalm 104,24 Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Všechna jsi je moudře učinil. Země je plná tvých tvorů. 27 Ti všichni vzhlížejí k tobě, že jim dáš potravu ve svůj čas. 28 Dáváš jim, a oni si berou, otvíráš svou ruku a sytí se dobrem. 31 Kéž Hospodinova sláva trvá věčně! Kéž se Hospodin raduje ze svého díla! 33 Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu. 34 Kéž ho mé promlouvání potěší - já se raduji v Hospodinu! 35 Kéž hříšníci vyhynou ze země, kéž už ničemové zmizí! Dobrořeč, má duše, Hospodinu. Haleluja!

Autoři písňové tvorby hledají kvalitní textaře nebo už napsané texty. Texty biblických žalmů jsou po staletí znovu a znovu zhudebňovány. Zvláště ty, které skladatele zaujaly, nebo osobně oslovily. Představuji si například, že skladatel Petr Eben se nechal oslovit a inspirovat 104. žalmem, než složil sborovou píseň Oči všech se upírají k tobě, kterou jsme moc rádi zpívali.

 Stvoření a Stvořitel

My nadále žijeme v různých nepříjemných omezeních a nařízeních, ale už před 5 týdny začalo jaro, příroda se probudila. Když teď už snadněji smíme vyjít do přírody, tak nás jistě nadchne krása květů, zpěv ptáků, svěží zeleň luk (nepřehlédneme však velký nedostatek vody).

Snad bylo taky jaro, když 104. žalm autor vkládal do veršů a hudby. Nezůstal však u obdivu stvoření, přestože mu věnuje víc než polovinu žalmu. Autorův největší obdiv patří Hospodinu, Tvůrci všeho v přírodě. A od úžasu přechází žalmista k chvále: Dobrořeč, má duše, Hospodinu! První verše autor věnuje Boží velikosti a jeho vládě nad celým stvořením (1b-9). Dále potom obdivuje Boží starost o to, aby živé stvoření mělo potravu, pití (vodě věnoval několik veršů) i úkryt (10-23).

Poslední třetina žalmu, z které jsou výše uvedené verše, se vrací k Hospodinově péči o všecko stvořené, ale přechází do osobního vztahu k Bohu. Znovu vyvyšuje slávu Stvořitele a navíc se zavazuje: Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu. Poslední věta je shodná s úvodní: Dobrořeč, má duše, Hospodinu!

Postoj neznámého žalmisty nám může být vzorem. Je dnes velmi mnoho lidí, kteří se nechají uchvátit krásou stvoření, někteří dokonce živou či neživou přírodu uctívají. To je pohanství. My se chceme tímto (nejlépe celým) žalmem nechat strhnout k vděčnosti našemu Bohu, že smíme být součástí jeho stvoření, že nám v Kristu připravil věčnou záchranu, že prožíváme jako jeho děti taky jeho stálou péči, že je nám nablízku, i když je život někdy těžký. A z vděčnosti se můžeme rozhodnout nějak sloužit v Kristově církvi.

Náš Stvořiteli a Spasiteli chválíme tě, že nás miluješ, že o nás pečuješ, i když to nevidíme, že tvůj plán s námi je o věčném pokoji a že tak můžeme žít v bezpečí tvé blízkosti. A pokud jde o naši přírodu, tak pokorně prosíme o déšť.

           Pavel Lukáš