Nevšední slovo pro všední den
Zamyšlení 29.4., Jan Macek
Žalm 116
1 Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby,
2 sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.
3 Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí; nacházím jen soužení a strasti.
4 Vzývám však Hospodinovo jméno: Hospodine, prosím, zachraň mi život!
5 Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává.
6 Hospodin je ochránce nezkušených: byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit.
7 Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal.
8 Ubránils mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím.
9 Před Hospodinem smím dále chodit v zemi živých.
10 Uvěřil jsem, proto mluvím; byl jsem velmi pokořený.
11 Ukvapeně jsem si říkal: Každý člověk je lhář.
12 Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal?
13 Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.
14 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem.
15 Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti.
16 Hospodine, prosím, já jsem tvůj služebník, služebník tvůj, syn tvé služebnice. Ty jsi mi rozvázal pouta.
17 Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno.
18 Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem,
19 v nádvořích Hospodinova domu, Jeruzaléme, v tvém středu. Haleluja.
Otevíráme dnes velmi krásný děkovný žalm. Zpěvák vyjadřuje své přimknutí k Bohu na základě záchrany, které se mu od Hospodina dostalo. Rozdělme si ho pro přehlednost do tří témat.
1. Autor prošel velmi těžkými věcmi - ohrožením smrti, úzkostí, soužením a strastí, vyčerpáním, pokořením, ohrožením od lidí. Můžeme se k písni přidat a doplnit náš verš, naše obavy a úzkosti, životní strasti a naše zkušenosti. Pán Bůh nás zve, abychom k němu volali a svěřovali se mu.
2. Stejně jako žalmista i my smíme mít radost z Boží blízkosti a záchrany. Hospodin slyší naše prosby, i k nám je milostivý, spravedlivý, slitovává se, chrání nás a brání nás před smrtí. Hned na první přečtení na mě z básně přímo dýchlo ujištění o Božím doprovázení uprostřed těžkostí.
3. Odpověď na Boží záchranu nekončí jen u krásných slov, ale prolíná se celým životem, celou osobností. Žalmista vyjadřuje svou osobní lásku k Bohu. Raduje se, že smí dále chodit před Hospodinem. Staví se do pozice služebníka – tehdy vlastně míněn otrok - rozumějme někoho, kdo celým svým životem patří a slouží Bohu. Zavazuje se Bohu k plnění slibů a raduje se uprostřed Božího společenství.
Jako křesťané smíme číst žalm z perspektivy kříže a vzkříšení. Kristus nás zachránil z otroctví hříchu a smrti. „Rozvázal pouta“. „Jak se mám odvděčit Hospodinu“? Odpovídat chválou, díky a celým novým životem, radovat se uprostřed Božího lidu. Haleluja!