Nevšední slovo pro všední den

Ovečka kudrnatá

Zamyšlení 30.4.20, Jan Macek

15:1 Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. 2 Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!"3 Pověděl jim toto podobenství: 4 "Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? 5 Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, 6 a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.' 7 Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.

Našemu Timečkovi zpíváme před spaním ukolébavku na motivy tohoto podobenství:

1. Ovečka kudrnatá, běloučká jako vata, /:zbloudila v širou dál, pastýř ji vyhledal, šťastný s ní domů chvátá.:/
2. Ó, Pane, slyš prosby mé, srdéčko zatoulané /: vezmi si do dlaní, láska Tvá ochrání, už chcem být na věky Tvé. :/

Jednoduchá písnička s jemnou melodií a s usínajícím bezbranným děťátkem v náručí dobře vystihuje kontrast mezi tvrdostí přísných zákoníků a Ježíšovou láskyplností. Kristus se raduje z každého zatoulaného srdéčka, které nalezne a přivede je zpět domů.

Někdy i ovečky umí být pěkní berani. Když se diví, že by byli zatoulaní, že by měli činit pokání, že by potřebovali přivést domů nebo že by je měl někdo hledat a zachránit. Já a ovečka?

Jaké slovo nám platí? Jsme přísní, kteří potřebují více lásky a radosti? Jsme berani, kteří potřebují obměkčit? Jsme ovečky, které potřebují slyšet zpěv o dobrém pastýři?