Nevšední slovo pro všední den

Hodnověrnost našeho života

Proto jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš byl mezi námi, od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat, musí se spolu s námi stát svědkem jeho zmrtvýchvstání. Sk 1,21-22, ČEP

Podmínkou doplnění do kruhu dvanácti apoštolů bylo, že musel spolu s apoštoly zažít celé období Ježíšova veřejného života – od okamžiku, kdy ho Jan pokřtil, až po jeho nanebevzetí. Proč na tom tolik záleželo? Bylo jich tam přece sto dvacet, měli z čeho vybírat, a přesto nakonec pečlivě vybírali jen ze dvou. A to ještě losem, aby se nezpochybnitelně ukázala Boží vůle. To se stalo před Letnicemi. Duch svatý ještě nebyl dán.

Proč tedy tolik serióznosti při výběru apoštola. Protože šlo o jeho důvěryhodnost. Apoštol musel být hodnověrný, protože svědčil o něčem, co bylo tehdy i později v historii nejvíce napadáno – o Ježíšovo vzkříšení.

Proč je vzkříšení pro naši víru tak stěžejní, vysvětluje apoštol Pavel:

Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen… (1. Korintským 15,17-20).

Pokud by bylo zpochybněno Kristovo vzkříšení, padlo by s tím i odpuštění našich hříchů, ačkoliv se smrtí Ježíše Krista, která s odpuštěním hříchů souvisí, tenkrát tolik problémů lidé neměli. Jen díky vzkříšení Ježíše Krista můžeme mít naději na odpuštění hříchů a život věčný.

Chápeme už, proč se tenkrát věnovalo tolik pečlivosti doplnění kruhu dvanácti apoštolů? Svědek Ježíšova vzkříšení musel být u celého Ježíšova života, aby jej mohl hodnověrně dosvědčit.

My jsme v podstatě také svědky Ježíšova zmrtvýchvstání. Jak to, když my jsme u toho nebyli? Dosvědčujeme to svým hodnověrným křesťanským životem v Kristu plným víry, naděje a lásky.

Radek Kalenský