Nevšední slovo pro všední den

1. list Tesalonickým 1:1

1 Pavel, Silvanus a Timoteus tesalonické církvi v Bohu Otci a v Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj. 2 Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách; 3 před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista. 4 Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, 5 neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. Víte, jak jsme si kvůli vám počínali, když jsme byli u vás. 6 A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého. 7 Tak jste se stali příkladem všem věřícím v Makedonii a v Acháji. 8 Od vás pak se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Acháji, ale o vaší víře v Boha se ví všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. 9 Lidé sami vypravují, jak jste nás přijali a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému 10 a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.

Víra tesalonických křesťanů byla pro Pavla, Silvana a Timotea velkým povzbuzením. Vykazovali jasné projevy Kristových následovníků: vyznávali Krista slovy i svým životem a pod tím vším byl podepsán Duch svatý.

Jejich vyznání bylo zřetelné (např. v 10) – věřili v Boha živého a skutečného, v Kristovo vzkříšení, kdy byl člověk vysvobozen od tíhy hříchu, a očekávali druhý příchod. Jejich životní praxe byla vidět v usilovné lásce - např. v upřímném zájmu o druhé nebo vzájemné pomoci. Duch svatý vůbec způsobil, že zvěstované evangelium se jich dotklo, že jim bylo milé a radostné a že ho vzali za své. Bez něj by k obratu od model, změně života a smýšlení, nemohlo dojít. Těžko by se sami od sebe dokázali držet naděje v Kristu. Jejich víra se pak stala příkladem i dalším.

Nám smí být také příkladem, i když jsme tesalonické osobně nepotkali. Můžeme si připomenout, co je středem naší víry. Můžeme se ptát, kde v našem životě se projevuje naše víra, láska a naděje. A můžeme děkovat Bohu, že i k nám poslal Ducha svatého.

Stejně jako pro Pavla je pro mě vždy velkým povzbuzením, když vidím žitou víru druhých lidí. A když se Duch svatý dotkne dalšího člověka a já mohu poslouchat jeho příběh. A jsem rád, že příběhů přibývá.