Nevšední slovo pro všední den

Žalm 134, překlad i výklad podle Heller, Beneš: Poutní písně.

1 Píseň poutníků Nuže, žehnejte Hospodina Všichni Hospodinovi sluhové, Kteří stáváte v době Hospodina V těchto nocích! 2 Pozvedněte ruku ke svatyni! Žehnejte Hospodina! Takto: 3. Hospodin ti žehnej ze Sijónu, ten, který učinil nebe i zemi.

  Jsme žalmem voláni k žehnání. Heller, Beneš vykládají hebrejské slovo „žehnání“ (brch) jako úsilí o rozmnožení těch sil, které přicházejí od Boha. V mladších žalmech se význam slova posunul směrem k chválení a dobrořečení, proto pokud byste otevřeli vaše biblické překlady, naleznete v první části žalmu výzvy k chválení a dobrořečení.  

Je to překladatelský oříšek. Hebrejské slovo je napříč žalmem stejné. Jenže jak žehnat Hospodina, který je dárcem požehnání? Jak může žehnat člověk, který je závislý na požehnání?

Bohoslužba, modlitba a nakonec i náš život, spočívá v tom, že z člověka zní to, co v nás předtím rozezněl Bůh. To, co přichází od Hospodina, se mu zase skrze nás, jeho služebníky, vrací. Odráží se v nás, co činí Hospodin. Jen požehnáním, které od Hospodina dostaneme, můžeme žehnat. Schopnost žehnat je řečí Ducha, ne řečí lidskou.

V Kristu jsme přijali velké požehnání. Poznali jsme Boží lásku, sílu odpuštění, dostali jsme naději věčného života a víru. Žehnejme proto Hospodina takto: usilujme o rozmnožení těchto sil, které od Něj přicházejí – o rozmnožení lásky, víry i naděje - naším jednáním i naší chválou. Toto žehnání nejde z našich sil. To ať je nám posilou, když sbíráme síly k příštím krokům.