Nevšední slovo pro všední den

CSP, výklad opět dle Heller, Beneš: Poutní písně.

Žalm 133

1 Hle, jak je dobré a příjemné, když bratři přebývají pospolu. 2 Jako vonný olej na hlavě, stékající na vous, na vous Áronův, stékající na otvor jeho roucha, 3 jako chermónská rosa, jež padá na sijónské hory. Tam totiž Hospodin přikázal své požehnání, život až navěky.

Izrael se raduje, že je pojat do dobrého stvořitelského řádu Božího, a tak tvoří Boží lid, ve kterém Duch svatý obnovuje původní stvořitelský řád, řád milosti a bratrské lásky. Vyznává, že to je Hospodin, kdo sjednocuje společenství – nejde o vzájemné sjednocení (a už vůbec ne o stejný výraz, slova či myšlenky), ale o společenství, shodu, svornost a jednotu s Hospodinem.

Hebrejský jazyk nám umožňuje rozumět první větě také jako otázce: Hle, co je dobré a příjemné? Svou otázku pak žalmista přednáší v modlitbě Bohu. A my jako čtenáři jsme pozvání k zápasu o porozumění, hledání před Boží tváří a zápasu o společné přebývání v bratrství v Kristu.

Další dva obrazy podtrhují nutnost Hospodinova působení. Druhý verš je narážkou na pomazání kněžích, viditelné předání moci, kterou uděluje Bůh. Podobně vláha z pohoří Chermónu se jako životodárná síla podřizuje Hospodinu, který si vybral za své sídlo Sijón.

Hospodin dává své požehnání tam, kde sedí bratři pospolu, svorně. Dobré a příjemné je třeba hledat tam. Bůh nás svolává do života v církvi.

Naše společenství se sice na krátko rozptýlilo, přesto je stále spojeno skrze našeho Pána. I v těžkostech se na dálku smíme nést a povzbuzovat. Smíme spolu i sdílet radosti. Smíme společně hledat a budovat svornost v Hospodinu. Jak dobré a příjemné!