Nevšední slovo pro všední den
Nepoznaný Mistr
J 1:9-14: Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. 10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. 11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. 12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. 13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. 14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Malý Joshua Bell (nar.1967) měl 4 roky, když ho rodiče jednou pozorovali, jak si natáhl gumičku na držadlo stolní zásuvky a zaujatě na ni zkoušel vyloudit nějaké tóny. Koupili mu housličky a zajistili mu, aby ho někdo vyučoval hru na housle. Tehdy vůbec netušili, že jejich syn jednou bude patřit mezi nejznámější houslové virtuózy a bude úspěšně koncertovat po celém světě.Jednou však vystoupil za zvláštních okolností. Bylo to 12. ledna 2007. Tento známý virtuóz s malou skupinou nenápadných lidí zorganizoval na jedné stanici washingtonského metra akci, při které chudě oblečen hrál jako pouliční muzikant díla autorů klasické hudby. Díla, za jejichž vyslechnutí v podání Bella jinak posluchači koncertů platili aspoň stovky dolarů. Tým spolupracovníků napočítal, že se u houslisty v metru během 43 minut zastavilo z 1097 kolemjdoucích pouze 7 lidí. Někteří z nich mu do obalu houslí vhodili nějakou minci. Po té zmíněné době Bella poznala jedna pasažérka metra. Pokus skončil.
J. Bell nás upomíná na jednání lidí vůči Ježíši Kristu. Je Stvořitelem; v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný… (Ko 1,16). Jan ho v prologu svého evangelia nazývá Božím Slovem (J 1,1). Jednoho dne opustil nebe, stal se člověkem, ovšem mimořádným. Přebýval mezi námi (v. 14a), také v obyčejném oblečení. Ale byl to Mistr (Mt 23,8). Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (v. 14b) Očekávali bychom, že ho člověk přijme s nadšením. Ale jen málo lidí se k němu přimklo a stali se jeho učedníky. Postoj všech ostatních vyjadřuje Janovo shrnující slovo: Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. (v. 11)
Chvalme Pána a děkujme mu, že nejednou smíme zahlédnout, někdy dokonce jasně uvidět Kristovu slávu. Že smíme prožívat, že je plný milosti a pravdy. A neochabujme v trvalém modlitebním úsilí i v praktickém jednání vůči těm našim bližním (někdy těm nejbližším), kteří Mistra ještě nepřijali. On na ně čeká. Ve Zj 3,20 říká Ježíš: Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.
Pavel Lukáš