Nevšední slovo pro všední den

Žalm 131, překlad a výklad podle: Beneš, Heller: Poutní písně.

1 Píseň poutníků. Davidovská. Hospodine, moje srdce není pyšné, Nemám povýšený pohled; Neženu se za velkými věcmi, Ani za tím, co je okázalé. 2 Což jsem neuspokojil a neztišil svou duši? Jako nakojené dítě u své matky; Jako nakojené dítě je má duše. 3 Izraeli, čekej Hospodina Od nynějška vždycky!

Tématem dnešního žalmu je pokora. Dýchá na nás pokoj, který zpěvákovi přináší. Je spokojen s tím, co má, nenáročný a skromný. Nepotřebuje se srovnávat nebo se zveličovat. Vidí věci i sebe tak, jak jsou. Nepotřebuje získávat, dobývat a usilovat. Nechce pro sebe urvat výhody ani se stavět na odiv pro svou originalitu, osobitost či svéráznost. Zpěvák působí jako velmi spokojený, vyrovnaný člověk.

Když přečteme žalm celý, je jasné, že nejde o sebechválu. Protože zpěvák ví, že jeho stav není jeho výkonem, ale Božím mateřským působením, kterým člověka sytí. Žalm je zpěvem vděčnosti.

Možná bychom si přáli znát zaručené návody, jak této skromnosti docílit. Životní plán, který nás přivede do podobného stavu. Prostá rada ovšem zní upokojit se, ztišit se a čekat. Čekat na Hospodina. Vzdávat se toho, co si člověk usmyslil. Odevzdávat se Boží vůli. Odevzdávat se Božímu vedení. Takové čekání nečeká odměnu, nečeká bezcílně, nepospíchá a je vytrvalé. Protože má pro všechny dny naději v Hospodinu.

Žalm může být i naším vyznáním, pokud zakoušíme podobný pokoj. Možná nám pomohl vystihnout, co my jsme neuměli pojmenovat. Může být naším učitelem na cestě k Bohu, když nás vede ke ztišení, odložení přebytečných břemen a modlitbě „buď vůle tvá“. Možná právě v době zkoušek, životních křižovatek, neznámých a strachů či bolesti potřebujeme v čekání na Hospodina očistit od nánosů pýchy, aby nás provedl ke svému pokoji.

Žalmistovu pokoru podtrhuje pozvání adresované „Izraeli“. Jde mu o dobro druhých, ne o sebe sama, o Boží lid. Držme se jeho výzvy a čekejme na Hospodina.