Nevšední slovo pro všední den

Síla chvály – 1

Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno. Ž 34,2-4, ČEP

Žalm 34 je zajímavý tím, že je v něm ukryta slovní hebrejská hříčka. Jak víme, arabské jazyky (hebrejštinu nevyjímaje) nemusí v písemném projevu uvádět samohlásky. Ty si má zkušený čtenář domyslet. Proto se právě překlady Žalmů Bible od Bible tolik liší. Jedna takové slovní hříčka je ve třetím verši Ž 34: „O Hospodinu mluv s chloubou…“

V prvním verši tohoto žalmu se dočítáme, že ho napsal David, když musel před Saulem prchnout dokonce k nepřátelům Izraele – k Filištínským. Ti měli už na něj měli z minulosti pěkně spadeno, takže David ze sebe udělal tak trochu blázna, zkrátka hrál potřeštěného. Proč? Tenkrát totiž bylo pod úroveň bojovníka vztáhnout na potřeštěnce ruku.

Když doplníme hebrejský výraz h–l–l přeložený v Ž 34,3 jako „s chloubou“ jinými samohláskami (místo pomlček), může to zároveň znamenat „potřeštěný“ (viz poznámky k ekumenickému překladu tohoto Žalmu). Z této slovní hříčky (kterých je mj. hebrejština plná) vyplývá, že u filištínských si David nejen zachraňoval krk, ale zároveň nepřestal ve svém srdci vyznávat Hospodina.

Jaké ponaučení z toho vyplývá pro nás? Že Hospodin slyší chválu našeho srdce, i když naše ústa mlčí, nebo chválí, nebo mluví jinými jazyky (Sk 2,4). Podmínkou je (ať už naše ústa mlčí, nebo vydávají zvuk), že chvála je vědomý akt vděčnosti v Duchu Kristově.

Proto chvalme Hospodina v každém čase. Jde to, jak je vidět.

Radek Kalenský