Nevšední slovo pro všední den

Dvě lidská srdce

J 12,1: Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. 2 Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu. 3 Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti. 4 Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: 5 "Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?" 6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. 7 Ježíš řekl: "Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu! 8 Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky."

Židovské velikonoční svátky byly přede dveřmi. Z palestinského venkova se už začali sjíždět účastníci svátků (J 11,55). Rádi by taky uviděli Ježíše. V chrámovém nádvoří si mezi sebou šuškali: „Co myslíte, přijde na svátky?“ Pán na své obětní cestě před vstupem do Jeruzaléma přichází navštívit své přátele do Betanie. V jeho přítomnosti se tam odhalí dvě lidská srdce.  

Marie z hluboké vděčnosti a úcty neočekávaně pomazává Ježíše velmi drahou nardovou mastí, možná nejvzácnějším předmětem, který měli s Martou a Lazarem v domě (Jidáš hodnotu masti dal na roveň celoročnímu výdělku dělníka). To, že vůně masti naplnila celý dům, se považuje za symbolické, Bohu milé a hodné následování (Ř 12,1). Marie dala průchod svému vztahu k Ježíši. Sice nevěděla, že jeho smrt – středobod Božího díla spásy - je tak blízko, ale snad tušila, že k vyjádření úcty Pánovi není žádná cena dost vysoká.

Jidáš kritizuje čin Marie a vyjadřuje svoje ekonomické a rádoby diakonské názory. Jeho argument je sice pravdivý, ale bez vztahu k Ježíši. Autor evangelia nesmlouvavě odkrývá pohnutky Jidášova srdce.

Už několik týdnů je možné sledovat naše politiky, jak v době epidemie stále více prosazují opatření posilující českou ekonomiku; rychlé nastartování přerušené výroby, bezbariérový přechod nákladní dopravy přes hranice, aby se umožnil export a import zboží, finanční pomoc firmám zasaženým epidemií atd. Na druhé straně je slyšet hlasy křesťanů i nekřesťanů, kteří vyslovují řadu přání, např. aby lidé přehodnotili stupnici svých hodnot, nebo aby se co nejvíce zachovalo ze solidárního a nezištného jednání lidí během epidemie – jednání srdcí.

Možná od dětství známe biblickou pravdu, že člověk se dívá na to, co má před očima, avšak Hospodin hledí na srdce. (1S 16,7) Vztah našeho srdce k Ježíši Kristu bude určovat náš život i naše jednotlivé konkrétní činy – jako u Marie. Když o Kristu víme víc, než ona mohla vědět, nerozpakujme se mu vděčně sloužit i obětovat.

           Pavel Lukáš