Nevšední slovo pro všední den

A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. 6 Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. 7 Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. 8 Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. 9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. (1J 1,5-9)

Den národního odpuštění

Dnes se v Austrálii připomíná Den národního odpuštění. Tento den ale není oficiálním svátkem. Důvod tohoto zvláštního dne je v australské historii docela temnou kapitolou. Mezi lety 1920 a 1969 bylo přibližně 35 000 dětí Aboringinů, prapůvodních australských obyvatel, násilně adoptováno bílými rodiči. Dnes se mluví o „ukradených generacích“ a je snadné si představit, jak velké utrpení způsobilo oddělení všech těchto dětí od jejich biologických rodičů, jejich odloučení od vlastního prostředí a identity a společný život s úplně cizími lidmi.

Náš nadepsaný text nám připomíná, že všichni jsme sice hřešícími lidmi, ale velmi záleží na tom, jak se svými vinami zacházíme. Obdoba dlouhotrvajícího přehlížení viny australskými politiky není ničím novým, spíš je běžné. Často se totiž zdá mnohem snazší své chyby a hříchy skrýt a potlačit. Ale čím se časový interval od způsobené viny zvětšuje, tím obtížnější je vinu si přiznat. Ta však s časem nezmizí. Jediná věc, která pomáhá jak našemu svědomí, tak v Božím pohledu, je otevřené přiznání a prosba o odpuštění. Přeji nám všem, aby se nám to dařilo. Duch svatý nám k tomu dá sílu.

Podle Leben ist mehr (Život je víc) Pavel Lukáš