Charakter Boží milosti

Charakter Boží milosti 

Když V. Havel nastoupil do svého prezidentského úřadu, udělil rozsáhlou milost mnoha za socialismu uvězněným vězňům. Ti měli šanci začít nový život. Mnozí se však – žel - do vězení opět vrátili. Tato amnestie vyvolala i nesouhlas. Jejím kritikem byl m.j. Havlův nástupce. Ten však před koncem svého prezidentování vyhlásil amnestii také; tím bylo ukončeno mnoho rozsáhlých vyšetřování ekonomické kriminality a korupce. Bylo prominuto 111 000 trestů, převážně podmíněných, věznice opustilo 6 000 lidí. Setkal jsem se s názorem, že udílení milosti je nespravedlivé vůči těm, kteří milost nedostanou. Uvědomil jsem si, že mnozí Češi (jistě i vlivem odklonu od křesťanské víry) nerozumí tomu, co to je milost. To by ale neměl být náš případ. V Bibli má milost docela široký význam, nejen jako prominutí trestu – ale to jistě také. V Bibli jsou příklady milosti prokázané lidmi: král dal milost Ester (Est 5), David Saulovi v jeskyni Én-gedi (1S 24) aj. My se budeme věnovat Boží milosti, ne lidské.

Je Boží milost vždy srozumitelná? Má logiku? Koho se týká, resp. je z ní někdo vyloučen? Za jakých podmínek ji lze získat? Týká se milost udělená Bohem i těch největších hříchů? Dnes budeme nahlížet převážně do Starého zákona. Tam je verš, který miloval můj otec (Ž 145,8 kral.): Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velkého milosrdenství. Ten verš vystihuje něco podstatného z charakteru Boží milosti.

 Jednotlivec

Ačkoli se v textu neobjevilo slovo milost, jasně vyplynulo, že městu Ninive tehdy Bůh udělil milost. Bůh se nad ním smiloval, na rozdíl od Jonáše, jehož postoj je pro nás varováním.

Co nám Bible říká o milosti? Velmi mnoho. O několika výrazných postavách SZ, jako byli Noe (1M 6,5-8), Lot (1M 19,16.19, Mojžíš (2M 33,16.17), Gedeon (Sd 6,17), že našli u Boha milost = přízeň, byl jim nakloněn. Bez jejich zásluh jim prokázal dobro, odpouštěl jim, měl s nimi soucit. Prožili Boží milost jako dar.

Z toho vyplývá (Bůh se přece nemění), že i my všichni můžeme prožívat Boží milost. Může naplnit náš život. Pak se z Boží milosti budeme radovat, budeme za ni vděční.

Svrchovaný Hospodin dokonce po pokání člověku nepočítá provinění a přikrývá jeho hřích (Ž 32,1-2). Navíc Boží velkorysá milost a spravedlivá přísnost nejsou fifty fifty! Hospodin trestá vinu do 3. i 4. pokolení, ale smilovává se nad 1000 pokoleními (2M 20,5-6). Boží milost je nesmírně veliká! K nám všem, i k tobě. Uvědomujeme si to? Pozvedá to naše srdce?

Je to Bůh, kdo zadal útočištná města, kdo ustanovil léta milostivá, kdy byly odpouštěny dluhy a propouštěni otroci. Tu dostávala tvrdá spravedlnost na frak (Hošek), protože ten, kdo se zadlužil, třeba nerozumně, trestuhodně, byl od milostivého léta bez dluhů. Vidíme, že tu jako kdyby padala logika. Boží milost je až nepochopitelná.

Mojžíš (2M 33,16) mluví s Hospodinem o tom, že u něho našel milost on i celý národ, který vedl. A právě na tom, jak Bůh konal s národem Izraelským nebo jinými národy, můžeme dále poznávat charakter Boží milosti.

Národ

Stojí za to připomenout, že Hospodin si Izrael nevybral pro jeho výjimečnost, jak si někteří myslí, ale z milosti a lásky, kterou k Izraeli cítil. Sám se pro to rozhodl (5M 7,6-8).

Když Izrael pod horou Sinaj hrubě zhřešil, řekl Bůh Mojžíšovi (2M 32,9-10): Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ. Ale na přímluvu Mojžíše tak Bůh neučinil. 2M 32,14: A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid. Bůh tehdy neudělal, co řekl. Podobně jako v Ninive. Vidíme, že Bůh dokonce někdy nesplní své slovo, ale projeví svou milost. Přestože Boží slovo i zákon platí, přestože kvůli nepoddajnosti, vzpouře apod. přicházel trest, který měl vést k nápravě, Boží slitování, milost byla vyšším principem, více pohnula Božím srdcem. Boží slitování, soucit je mnohem větší, než náš. Na Jonášově horlení, že Bůh nedrží slovo a netrestá Ninive, vidíme nelásku a nadřazenost Jonáše nad hříšným městem. Na výtkách staršího syna otci z podobenství o marnotratném synovi vidíme tvrdou spravedlnost. I v církvi se mnohokrát stalo, že člověk byl podle nějakého předpisu či zvyklosti tvrdší a neústupnější než Bůh, který se smilovává. Kaz. P. Hošek: Bůh je milosrdnější než lidé, zbožní horlivci jsou někdy přísnější než Bůh.

Bůh nás stvořil ke svému obrazu. Máme usilovat o to, abychom byli podobní jeho charakteru. A Pán Ježíš nám opakovaně ukázal, jak máme plně žít milostí. Kolika lidem On prokázal milost, zatímco jeho současníci ty lidi odepsali, soudili, trestali apod.

Závěry

Iz 1,18: I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh. Boží láska a z ní vyplývající milost je prostě silnější než abstraktní spravedlnost. Náprava vztahu, ke které Bůh směřuje, není ve „vyčíslitelném“ trestu, v lidském zadostiučinění, nýbrž v paradoxním překročení spravedlnosti. Tkví ve velkorysé nabídce nezasloužené přízně, v odpuštění trestu, smíření sporu, ve velkorysém poskytnutí toho, na co obdarovaný nemá nárok! V milosti, která je jaksi nespravedlivá (vůči spravedlnosti vina - trest). I dnešní den je dnem milosti, dnem záchrany. I dnes je možné prosit Ježíše Krista o odpuštění hříchů a naplno se otevřít jeho milosti na celý život. I dnes je možné prožít tuto radost, začátek života s Ním. Jsi pozván(-a).

Pán Ježíš přišel, aby vyhlásil léto milosti Hospodinovy (L 4,19 dle 3M 25,10) = vysvobození otroků, propuštění zajatců, odpuštění dluhů atd. To je vlastní dílo Ježíše, který nejvíc obrátil naruby spravedlnost, odplatu. Místo nich představil svým životem i smrtí Boží milost. Bůh nepočítá lidem nepravosti ne proto, že by za ně nějak zaplatili, ale že Kristus za ně zaplatil.

Čím to objasnit? Je to proto, že Bůh nejedná vůči člověku s právní precizností, neúprosnou logikou viny a trestu, ale otcovsky velkoryse. To je taky příběh otce a nezdárného syna v podobenství, kde místo peskování a výčitek otec syna objímá. To přece známe, že jako děti potřebujeme být milováni, přestože zalžeme, nemáme samé 1. Nakonec: komu Bůh milost neudělí? To nepřehlédněme: Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.(Jk 4,6)

Jsme úžasně obdarováni Boží milostí! Jak nás to poznamená? Příklady: Sestra XY z CB potká paní AB, br. YX potká bývalého kolegu BA a září z nich radost z prožité Boží milosti. Domluví si s nimi neformální setkání a povědí jim, jak prožívají svoji víru, Boží milost...

Šiřme nejen úsměv, ale samotnou tu Boží i mezilidskou milost. Má dopad až do věčnosti!

Požehnání: 1Pt 5,10-11: A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.