Chvála Boží milosti
Chvála Boží milosti
V rámci krátké série kázání i dnes přijměte apoštolský pozdrav Ef 1,2: Milost vám a pokoj od Boha…
Minule: Boží milost = přízeň, dobro; našli Noe, Lot, Mojžíš, Gedeon a mnozí jiní – nezaslouženě.
Je velkorysá; Bůh stíhá nepravost do 3 i 4 pokolení, ale milosrdenství prokazuje 1000 pokolení.
B. milost je nepochopitelná. Např. platilo, že půjčené se musí splatit. Ale milostivý rok to „zrušil“.
B. milost platí nejen jedinci, ale i městu, národu. V Ninive Bůh nesplnil své slovo, daroval milost!
Bohatství požehnání (1,3)
Pavel je ve vězení (6,20), ale po vstupním pozdravu a přání milosti a pokoje není jeho pozornost upřena na sebe, na stýskání, ale na vděčnost: Pochválen (jinak: Požehnán) buď Bůh… Je tak plný vděčnosti, že až po v.14 je to jeden gejzír vděčnosti. V lidských očích je ubohým vězněm, ale v Božích očích je člověkem obdarovaným vším (=veškerým) duchovním požehnáním nebeských darů. Boží milost, východisko a síla požehnání, ho činí nezávislým na těžkostech. (Fazekaš)
V jarním slunci září louka tisíci, desetitisíci lučních květů – bez ohledu na to, jestli tu nádheru někdo z lidí obdivuje, nebo do těch míst vůbec někdo vstoupí. Stvořitel rozmanitostí a krásou nešetřil, přestože z bohatosti stvoření zachytíme jen malou část. Záleží na tom, jakou práci si dáme, abychom to viděli.
Tak podobně nám Bůh nenabízí malé množství požehnání. V Ježíši Kristu nás obdaroval velkým množstvím různého dobra. Jsme dost vnímaví, abychom je rozpoznali, abychom si je uvědomili? Když slyším různé křesťany, jak s nadšením vyprávějí, co jim Bůh dal poznat, jakou cestu jim připravil, jak obohatil jejich život, uvědomuji si, že sám nemám tak citlivé vnímání Božích požehnání. Jak jste na tom vy, sestry a bratři?
Možná si rádi stýskáme. Máme malý sklon k vděčnosti. Nepřijde nám, kolik požehnání nám Pán dává. Buďme připraveni je uvidět, přijmout a radovat se. Bůh je bohatý ve své milosti. Bohatá zásoba jeho požehnání je připravena pro dnešek i pro budoucnost (2,7), aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Víc než stále prosit o požehnání, potřebujeme děkovat Bohu za množství, která nám už patří (Fazekaš).
Živá víra a živé společenství je tam, kde vidíme a děkujeme za Boží milost, za Boží hojné požehnání. O jakou milost konkrétně jde?
Milost vyvolení (4-6)
v něm (v Kristu) nás již před stvořením světa vyvolil (4a). Ještě nic neexistovalo a Bůh ze své milosti vyvolil. Nemáme na tom žádnou zásluhu. A z tohoto pohledu tedy žádné dobré skutky či slova, ani oddaná služba Bohu nemohou nic vykonat pro naši záchranu. Tato vyvolující Boží milost je součástí bohatého B. požehnání. Třikrát svatý Bůh, Pán všeho, vyvolil tebe i mne. Jaká milost!
5: Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny. To, že smíme být Božími dětmi, není pro náš pěkný charakter a příkladný život, ale způsobila to Boží láska. I my si každý ze svobodné vůle musíme vyvolit Ježíše Krista jako Pána a Boha svého života, ale byl to nejprve on, kdo si nás vyvolil. „Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás.“ (J 15,16). Ta nepochopitelná Boží láska je součástí jeho hojného požehnání.
Pavel se nebojí opakovat, že jde o milost, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.(6) Před Boha nemůžeme předstoupit sami, ale můžeme k němu jen skrze prostředníka - jeho Syna. On jediný odpovídal Božím požadavkům na ospravedlnění.
Cílem vyvolení je, abychom uctili Boha. K tomu ovšem potřebujeme být před Bohem čistí. Proto nás Bůh vyvolil a Kristus dal svůj život za nás, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří (4b). Vyvolení tedy není důvodem k hřešení (Voltaire: Bůh mi odpustí, protože to je jeho řemeslo), ale motivací k posvěcenému životu. A teď smíme a máme uctívat slávu jeho milosti. V Jeho milosti a požehnání je Boží sláva.
Milost vykoupení (7-10)
V něm (v Kristu) máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů (překl. kral., Petrů, Roháček aj.). Vykoupení znamenalo osvobození otroka zaplacením sumy peněz. Odpuštění byl výraz užívaný i při osvobození vězně a hlavně osvobození dlužníka. Jsme tedy otroci a dlužníci. Nutně potřebujeme změnit svůj stav, abychom se mohli stát svobodnými Božími dětmi – potřebujeme Krista.
vykoupení skrze jeho krev… pro přebohatou milost ukazuje na zdroj naší spásy. Poslušná smrt Ježíše Krista, namísto naší smrti, je „výkupným“.
7.v.: … naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost.(ČEP)
K jednomu kazateli přišla sestra ze sboru s tím, že o něm nemluvila pravdu. Prosila, aby jí odpustil. Ujistil ji o odpuštění. Přijala to ráda a od té doby jsou jejich vztahy úplně bez problémů. Představme si, že by se ta sestra opakovaně kazatele ptala, jestli projevila dost lítosti, nebo jestli jí opravdu odpustil, jestli k ní nechová odstup apod. Zpochybňovala by tím svoji i kazatelovu opravdovost.
Pokud jsme uvěřili v Krista a přijali jeho odpuštění, pak se nemáme s nejistotou vracet ke svým starým selháním a jiným hříchům. Proto je dobře, když při obrácení či později při pokání Kristu vyznáme všecky hříchy, na které si vzpomeneme. …naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost. Díky Bohu za to! Důvod pro naši další radost a vděčnost!
Milost dědictví (11-14)
V něm jsme se stali dědictvím Božím (ČSP, Roháček). V řeckém textu je tvar, který lze přeložit tak, že jsme byli (Bohem) vylosováni, vybráni za dědictví – podobně jako si vybral Izrael (Ž 33,12 aj). Jsme Božím majetkem. To není zátěž, ale velikánská milost! Jako Boží dědictví nemáme nečinně čekat na Pánův příchod (v horším případě vyčerpat svou energii jen na hmotné zajištění života), ale stát se chválou jeho slávy. Boží spasení je nezbytná pomoc nám lidem. Ale strategickým cílem je, abychom tu žili k chvále jeho slávy. Jako Boží dědictví nejsme středem, tím je Bůh sám.
Být Božím dědictvím však není jen úkol, nýbrž znamená i to, že jsme pod Boží ochranou, pečetí (v. 13). Nést pečeť znamenalo být vlastnictvím pána, ale i požívání jeho ochrany. Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka. (Za 2,12). Tak je citlivý Bůh na své dědictví. Bude se potýkat s tím, kdo by jeho lidu, jeho dědictví škodil. Je skvělé patřit Kristu!
Mnoho lidí se ptá: Kdo jsem? Jaká je moje identita? Dítě potřebuje své rodiče; pokud je nemá, bývá desorientované, nesnadno hledá svou identitu uprostřed okolního (nepřátelského) světa. Obdobně je tomu v duchovním životě, pokud nejsem zakotven v Kristu. Pokud jsi mu ale odevzdal(a) svůj život, jsi jeho dědictví, o kterém čteme (13b-14): byla i vám,…vtisknuta pečeť…zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.
Závěr: Chvalme Boha, že nám v Kristu dává tolik bohatství duchovních darů, požehnání – a to z milosti! Jednou takovou milostí je Boží vyvolení – tajemství, dar, taky ujištění, že nás od Pána nic nevytrhne. Další milostí je Boží vykoupení a odpuštění – pro oběť Pána Ježíše Krista!
Pro naši budoucnost má význam, že jsme Božím dědictvím, vlastnictvím. Naše identita je v Kristu!
L 10,21: Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým.
Požehnání: Ef 3,20-21