Načatý a nedokončený příběh

Miluji jablíčka. Ta barva, vůně, chuť... A tuhle v práci se mi stalo, že se opozdil klient a já jsem zajásal, protože mi vybyla chvilka na sladké jablíčko. Jenže... klient přišel, když jsem byl v půlce... a já ho musel odložit... Bylo to těžké, vzdát se zbývajících soust. Byl to načatý příběh, nakousnutý a nedokončený... Film utnutý před závěrečnou pointou. Tajemství napovězené a nedopovězené...

Ježíšův příběh o ztlučeném pocestném je také nedokončený. Dobrý muž jej zachrání, ale nevíme, co bylo pak. Uzdravil se zraněný? Setkali se ještě někdy? Pokud ano, co si řekli? Pokud ne, vadilo jim to? Načatý a nedokončený příběh...

Tedy přesněji řečeno, Ježíš příběh dokončil, ale také trochu záhadně. Jdi a jednej také tak. Zdánlivě jasná instrukce. Jenže ve skutečnosti ne dost jednoznačná. Mám jednat jako kdo? Vynecháme-li lupiče, kněze, levitu, o nichž je zřejmé, že nejsou v příběhu hodni následování, pořád zůstávají dvě postavy: Samařan a zraněný. Na koho z nich Ježíš ukazuje jako na náš vzor? Zkusme si ještě jednou připomenout souvislosti podobenství.

Příběh o přepadeném pocestném zazněl v rozhovoru s jedním zákoníkem. Ten se Ježíše ptal: „Učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“ Rabbi z Nazaretu reaguje pěkně po židovsku další otázkou „co se o tom dočteš v Tóře?“ Znalec zákona se nenechal zaskočit a cituje dvě místa Tóry (Dt 6,5 Lv 19,18). „Budeš milovat Pána, svého Boha... a svého bližního...“ Ježíš potvrzuje, že to je cesta k životu. „No jo, ale kdo je ten bližní??“, pokračuje zákoník.

Aby Ježíš názorně vysvětlil, kdo je bližní, vypráví příběh o přepadeném pocestném, který potřeboval bližního. Ze tří lidí, kteří šli kolem, byl skutečným bližním jen jeden - Samařan. Muž, který se plete ve věrouce (podle pravověrných Židů), ale který má srdce na pravém místě. Možná chybně věří, ale účinně miluje. Nechá se pohnout soucitem a obětuje svůj čas, síly a peníze. Ano, tak by mohla znít definice bližního: ten, který se nechá pohnout soucitem a obětuje svůj čas, síly a peníze ve prospěch druhého.

A zde přichází ten poněkud nejasný Ježíšův dodatek: jdi a jednej také tak. Na první pohled to vypadá, že Ježíš zákoníka posílá za zraněnými pocestnými, aby jim pomáhal. Aby byl takovým bližním, jakým byl milosrdný Samařan. Miluj druhé jako tento bližní.

Jenže na začátku Ježíšova rozhovoru se zákoníkem je bližní v jiné roli. Příkaz zákona, na který navazuje celý příběh, zní nikoliv „miluj jako bližní“ nebo „staň se bližním“, ale „miluj svého bližního“.

Bližní má být milován. Převedeme-li to do slov podobenství: miluj svého Samařana.

Máme tedy dvě možnosti, jak rozumět Ježíšově výzvě „jdi a jednej také tak“. Jedna: napodobuj Samařana, staň se bližním těm, kdo potřebují pomoc. Druhá: miluj Samařana, miluj toho, kdo jako bližní ti prokázal dobro. Obě mají své dobré opodstatnění. První by znamenala, že Ježíš se ve svém rozhovoru se zákoníkem odchýlil od původního tématu. Druhá by znamenala, že Ježíš v jinotaji mluví o sobě a představuje se jako náš Bližní. Protože tento druhý výklad bývá opomíjen, chtěl jsem jej dnes vyzdvihnout.

Tedy: miluj svého Samařana, který tě jako zraněného pocestného zachránil. Je to obrazná řeč: my nejsme na pouti z Jeruzaléma do Jericha, nepřepadli nás tam lupiči. Dostali jsme se přesto někdy v životě do nouze, v níž nás potkal někdo, komu to nebylo jedno?

Můžeme zde myslet na různé záchranáře, kteří nás vyprostili z nějaké životní či momentální škarpy. Vybavuje se mi také řada z vás, kdo jste mi pomohli, když mi nejelo auto... když jsem byl nemocný... když jsem se cítil zavalen úkoly a nesnázemi... když jsem byl skleslý... když jsem se cítil provinile a zahanben... když jsem potřeboval vyznávat svůj hřích... Dnešní text mne vede k tomu, abych uvážil, jak vám dát najevo, že vás, své Samařany, mám rád. Mám různé možnosti: mohu vám to prostě říct „mám tě rád“... mohu pro vás také něco udělat, nikoliv na oplátku, ale z lásky... zpravidla to nejcennější, co druhým můžeme dát, je náš čas a naše pozornost...

Jak jsem zmínil, Ježíš zde možná představuje sebe. Je také takovým Samařanem. On je ten, o kom pravověrní Židé také říkali, že špatně věří, dokonce že se rouhá. A přesto právě on nás účinně miloval a prokázal nám právě to milosrdenství, které jsme potřebovali. Přijal lidské tělo, stal se jedním z nás, položil život kvůli naší vině, vzkříšením dokončil vítězství nad smrtí. Stal se pro nás skutečným bližním, jehož nám Písmo ukládá milovat.

Miluj svého bližního... miluj svého Zachránce. Nenechal tě zahynout, zaplatil za tvou záchranu denárem svého života. A další denáry přidává, když se zas v něčem, co před Boží svatostí neobstojí, vymácháme...

Miluj svého bližního... Láska, které nás zde Písmo učí, je těsně spojená s vděčností. Milovat z vděčnosti neznamená milovat za zásluhy. Něco jsem dostal. Nemohu a nechci to oplácet.

Ale chci na to odpovědět. Záchrana je dar a výzva. Láska je odpověď na záchranu. Záchrana je načatý příběh. Láska je jeho pokračování.