Hledejte jen Hospodina

Situace

Ámos prorokuje v Izraeli, což tehdy bylo severní království (10 izr.kmenů). Na sever od Izraele a Sýrie se vzmáhala Asýrie, na jihu byla dávná říše Egypt. Severní království žilo už dlouhou dobu pod vládou Jerobeáma II (787-747). Hospodářsky kvetoucí doba. Některým se vedlo dobře, bohatli. S tím ale byla spojená korupce, soudy i další hříchy. Duchovní život? V Izraeli byly 2 svatyně, ve kterých se mísila víra otců s jinými náboženstvími – synkretizmus. Zvenčí se tedy zdálo, že je vše v nejlepším stavu, uvnitř (duchovně a morálně) byl rozklad. Není dnešní doba podobná tehdejší?

Úloha proroka

Ámos hovořil k lidem, kteří se shromažďovali ve svatyních především při velkých výročních svátcích. Volal Boží slovo opakovaně: Hledejte mě a budete žít. Ztratili se Bohu z očí? Přestali být Jeho lidem? Ne. Právě proto, že se Bohu jedná o to, aby svůj lid úplně neztratil v pohanství, proto ho volá k sobě.

Zároveň Bůh sděluje, že svůj lid bude soudit, pokud se k němu cele nevrátí. Dlouho už ho snášel, od vyjití z otroctví v Egyptě se Izrael Bohu protivil, reptal, pošilhával nebo se oddával cizím bohům, klaněl modlám, nevážil si svého vyvolení. Ámos volá k obratu, nápravě. Snad se Hospodin, Bůh zástupů, nad ostatkem Josefa slituje.(15) Asýrie o generaci později (r. 722) severní království zničila.

I dnes nás Bůh volá: Hledejte mě a budete žít. Protože o nás má zájem, touží nám dát život v hojnosti, žehnat nám. Uslyšíme Boží výzvu k návratu? Uslyší ji naši blízcí, pokud jim sdělíme evangelium?

 Ámosova řeč k Izraeli

Bůh odhaluje, v čem tkví bídný duchovní stav Izraele. Nepřilnuli ke svému Bohu, svému Vysvoboditeli z otroctví, k tomu, kdo jim dal zaslíbenou zem, kdo mezi nimi chtěl bydlet a být uctíván. Oni sice měli nadále svůj systém obětí a bohoslužeb, svátků se zpěvem a hudbou. Ale Hospodin říká (vv. 21-23): Nenávidím a zavrhuji vaše svátky, nemohu snést vaše slavnostní shromáždění. I když mi přinášíte své zápalné a přídavné oběti, neoblíbím si je, nepohledím na pokojnou oběť z vašeho krmného dobytka.

Odstraň ode mě hluk svých písní, zvuk tvých harf nechci slyšet. Boží odpor k duchovním projevům lidu má svůj důvod. Lid nerespektoval přikázání: Nebudeš mít jiného Boha mimo mne (2M 20,3). Chodil na zpohanštělé bohoslužby do královské svatyně v Bét-elu, kde byl i kněz Amasjáš. A právě v Bét-elu Ámos prorokoval a Amasjáš ho vyháněl a žaloval na něj králi (Am 7,10-13).

Opuštění Božích cest a modlářství rozšířené v Izraeli mělo za následek, že mezilidské vztahy zhrubly, majetní opovrhovali chudými (12), brali úplatky (12), zlehčování soudy „v městských branách“ (vv.7.10.15), prohlubovala se sociální nespravedlnost (11), navyšování daní zemědělcům, které bohatí dostávali do područí. To bylo proti přikázáním (2M 21-23; 3M 19). To všecko Ámos uvádí a Hospodin pak lidu vzkazuje: Já znám vaše četné nevěrnosti, vaše nehorázné hříchy.(12) Bůh je nenechá bez povšimnutí, jak si odpadající národ myslel. Dokonce nahlas říkali: „Bůh zástupů je s námi.“ (14) Ámos opakovaně ohlašuje soud, těžký trest.

Hospodin si přál, aby to bylo jinak, aby se k němu lidé navrátili. Proto volá: Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro! (15). Touží po tom, aby Boží lid opravdu a plně a s požehnáním žil: Hledejte mě a budete žít. (4) Nejde o myšlenkovou sféru, ale o plné uznání Hospodina jako jediného Boha, obrat od zlého myšlení, mluvení a jednání: 14 Hledejte dobro a ne zlo, abyste byli živi.

Ámosova řeč k nám

Ze slov Ámose slyšíme, že Hospodin skutečně vidí k srdci člověka i do života společenství křesťanů. Vidí, jestli usilujeme žít podle Boží vůle nebo podle své vůle. Jestli si počínáme bohabojně nebo svévolně, jestli jako Boží děti, Boží lid uctíváme jen Boha zástupů, tedy jestli jsou Boží věci v našem životě první, nebo jestli uctíváme kdeco, tedy jestli Boha z prvního místa nesundaly nějaké naše zájmy, touhy, třeba i dobré hodnoty, kterým dáváme první místo.

Náš Bůh a všemohoucí Pán se nezměnil. I nás každého dokonale zná a ví, jestli je hybnou silou našeho života bázeň před ním nebo třeba naše snaha projít životem bez šrámů, nikde nenarážet, splynout s většinou, která Boha nezná a nerespektuje. Náš Pán zná i toto společenství křesťanů. Pán církve do detailu ví, jak žijeme každý osobně i jako ostrůvek křesťanů uprostřed moře bezvěrců. Pokud selháváme, scházíme na scestí, pak volá, napomíná, varuje, nakonec ohlašuje následky. Aby nás zničil? NE! Abychom poznali svůj hřích a učinili obrat. A dali Krista na první místo. Miluje nás, chce s námi mít nejužší vztah.

Kladl jsem si otázku, jaká je souvislost našeho textu s adventem. Advent přece rádi spojujeme a zpřítomňujeme s radostným očekáváním příchodu Záchrance Ježíše do Betléma. Záchrance uvádím úmyslně proto, že on sám řekl (J 3,17): Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. Proč tedy tak těžké slovo v adventu?

Spolu s celou Církví očekáváme druhý příchod Krista. Bude to však v mnoha ohledech jiný příchod, než byl ten do Betléma. Předně Kristus přijde v moci (Mt 24,30: uzří Syna člověka přicházet… s velikou mocí a slávou), nebude muset utíkat před nepřáteli jako s rodiči do Egypta. Přijde v slávě (Mt 25,31), ne v chudobě jako v Betlémě. Uvidí ho přicházet celý svět, kdežto v Betlémě ho přišlo přivítat jen několik pastýřů a mudrců. Také ovšem zcela jiná bude role přicházejícího Krista při druhém adventu v tom ohledu, že nepřijde jako Záchrance. Do Betléma se narodil, ne aby svět odsoudil, pak se do světa vrátí jako soudce: Mt 25,31b: …posadí se na trůnu své slávy… 32: oddělí jedny od druhých… 46: jedni půjdou do věčného trápení, ale spravedliví do věčného života. To bude druhý advent. Proto si myslím, že do adventních textů byl zařazen i ten dnešní. Bůh nás volá, abychom ho hledali. Jenom jeho. A je na nás, jak se k jeho hlasu postavíme. Volá nás k tomu, když ho známe, věříme v něho, abychom podle toho jednali. Aby svědectví našeho života bylo jednoznačné a ne rozpolcené. To není jen náš starozákonní text. I ke svému blízkému spolupracovníkovi se Pavel obrací v 1Tm 6,11b-12: Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán…

 Jak dál?

Nakonec zdůrazním toto: Přestože Bůh je stejně svatý, stejně žárlivě milující (=nechce, aby měl v našem srdci konkurenci), přestože vidí do našeho srdce a varuje nás před scestím, přestože mzdou hříchu je smrt - stejně jako v době Ámose, naše situace je jiná! Kristus sice přijde jako soudce, ale místo našeho potrestání nechal sebe potrestat smrtí na kříži. Jako soudce, který dávného kamaráda podle práva odsoudil k vysokému peněžitému trestu, ale zároveň mu podepsal svoji směnku s částkou rovnající se výši trestu, protože odsouzený neměl na zaplacení.

Nezní už slovo o soudu? Zní. Mk 16,16 Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Kdo nešťastně zvolí, ten odmítne nabídku. Kristus však nabízí záchranu a všecko pro naši záchranu připravil. Dnešní 2.adventní neděle je příležitostí vydat mu svůj život a žít nový život na základě jeho oběti. A pro nás, kdo jsme šťastně volili a vložili se do Kristovy dlaně, i když někdy jsme sami ze sebe nešťastní, jak selháváme, nás Kristus velmi miluje. Chce nám znovu odpustit, povzbudit k dalšímu životu Kristových svědků. Ježíš znovu přijde. Žijme podle toho!

Vyslání: Mt 24,42.44

Požehnání: Ju 24-25