Naše oddanost a den Hospodinův
Situace
Oproti proroctví Amose proti sev.Izraeli (8.12.) jsme o 3 století dál, oproti (Druhému) Izajášovi z minulé neděle o více jak 100 let později. Ten prorokoval zajatým z Judskému království v Babylonii. Stejně tak Malachiáš, který mluví (cca 443 př.n.l.) ke zbytku Božího lidu, který se vrátil z babylonského zajetí (538). Mnoho jejich souvěrců se v Babylonii zabydlelo a nevrátili se. Ti, kteří přišli, byli snad nejvěrnější ve víře, jejich srdce bylo ve vlasti otců a praotců. Těch asi 100 let po návratu ze zajetí (3 generace), bylo v mnoha ohledech bídných jak hospodářsky tak i duchovně, přestože dostavěli chrám (516-515 př.n.l.), svoje náboženské centrum.
Prvním Boží prohlášení v Mal 1,2: Zamiloval jsem si vás. A z této Boží lásky pramení zájem o duchovní blaho a budoucnost Božího lidu. Ten se odrodil. Kněží v chrámě konali svou službu ledabyle, čímž se ztrácela bázeň před Bohem. Docházelo k manž.nevěře, způsobené pohansky smíšenými vztahy. Lid nepřinášel desátky určené Hospodinu. Nedodržoval se oddělený 7. den. To vše prorok otvírá. Náš oddíl ukazuje na další hříchy. Proto prorok mluví taky o Božím soudu.
(Hodnotící) řeči svévolníků a spravedlivých
Protivili jste se mi svými slovy (3,13 ČSP). Vedete proti mně zlé řeči. Řečnická námitka proti Božím výrokům se v Mal stále opakuje. Říkáte: Sloužit Bohu je k ničemu! Jaký zisk z toho máme, že zachováváme jeho řád… (14) Vzdáváte úsilí žít posvěcený život. Chcete mít zisk z toho, když budete žít podle Božích pokynů. Jste zaměřeni jen na svůj prospěch. Stejný je trend dneška. Brzy je pryč radost z následování Krista, život víry se jeví jako (14) chození před Hospodinem zástupů zachmuřeně. To radovánky života jsou zábavnější. Podívejte se na ty usměvavé tváře pyšných v médiích! Tehdy říkali 15: … za šťastné pokládáme opovážlivce. Mají úspěch, ač se dopouštějí svévolností, pokoušejí Boha, a přece uniknou. Vyplatí se tedy usilovat žít podle Boží vůle? Jak to vidíte, sestry a bratři? Má to smysl usilovat o posvěcený život? Jsme svému Spasiteli oddaní?
Nepřemýšleli tak tehdy všichni. 16: Tehdy ti, kteří se bojí Hospodina, o tom rozmlouvali. Byli tehdy i takoví, kteří ty Bohu nepřímo vyčítající řeči slyšeli, ale zvažovali to a hovořili o tom spolu (na skupince?). Znepokojovaly je takové zahořklé, Hospodina urážející myšlenky, reptání. Tihle bojící se Hospodina byli úplně jiného názoru. Znali to z historie, z vyprávění otců, možná to taky prožili. Věděli, že to stojí za to, podřizovat se Božímu zákonu. Jsme stejně oddaní svému Bohu?
Hospodin to pozoroval a slyšel. Prorok připomněl, že Bůh je tichým svědkem všech našich hodnocení situace, všech myšlenek a slov stýskání, skepse, ale také důvěry v něho a dobré naděje do budoucnosti. Bůh naše smýšlení a řeči striktně rozděluje. 16b: A byla před ním sepsána pamětní kniha se jmény těch, kteří se bojí Hospodina a mají na mysli jeho jméno. Bezchybně psaná kniha, kterou nenabourá žádný hacker (správně cracker – průnikář do PC systémů). To znamená, že nikdo, kdo pokorně čeká na Boží pomoc, kdo je vděčný za to, co v životě od Pána přijal a kdo s ním chce nadále plně počítat, se nikdy Bohu neztratí ze zřetele. Kdo se v pohledu na údajnou beztrestnost okolního světa přece nezřekne svého Spasitele, tomu patří Jeho jasný slib: Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. (Žd 13,6) Úžasné! Mal ještě vzkazuje další Boží slib: Ti budou, praví Hospodin zástupů, v den, který připravuji, mým zvláštním vlastnictvím,… (vv.17-18). To je odpověď jak těm, kterým bylo zatěžko sloužit Bohu, tak těm, kdo svůj život spojili s Bohem a usilují žít a sloužit tak, aby se mu to líbilo. Víc a víc nám z Malachiáše prosvítá světlo NZ. Tam je řeč o Knize života (Zj 3,5; 20,12.15), ve které jsou jména vykoupených krví Beránka. Tato kniha ještě nebyla dopsána, čas milosti ještě trvá.
Spalující pec a slunce spravedlnosti
V našem textu se 5x hovoří o dni, o tom dni, o Hospodinově dni. V našem textu se o tom dni nejdřív mluví výraznými obrazem sálající pece. Jejím následkem je spáleniště. Přitom je to den, který připravuje Hospodin. Náš Bůh je Bohem spravedlnosti a milosti, soudu a vykoupení. A tak zde vidíme jak obraz spáleniště a popela, tak pokoje plný obraz slunce spravedlnosti, na jehož paprscích je zdraví a život. Jak tomu máme rozumět?
Předně si musíme říci, že milostivý a také spravedlivý Bůh nekoná své soudy (minulé i budoucí) bez varování, bez výzev k návratu, k zásadní změně života. Bůh dává stále příležitost. I prorocká slova SZ byla často takovým varováním. V předposlední větě Mal a celého SZ zní: Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný.
Proroctví SZ mívají více průmětů. Prorocké slovo se v budoucnosti promítne v jednom až třech obdobích. První bývalo brzy po prorockém slově nebo v dohledné době dané či následující generace. Druhý průmět se často vázal na příchod Mesiáše a s ním Božího království na svět. Třetí projekce se vztahuje k období druhého příchodu Krista nebo následně k poslednímu soudu.
Jak si máme vyložit obraz popela ze spalující pece a obraz slunce spravedlnosti? V případě pece se jedná o varující proroctví proti těm, kdo si žijí po svém: všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne, praví Hospodin zástupů.(19) Tak prorok z Božího pověření vyřizuje varující pravdu o tom, jak to bude se svévolníky. Ž 1: …na soudu svévolní neobstojí…cesta svévolníků vede do záhuby. Tak to bude po druhém příchodu Krista na zem. Tento pohled do budoucnosti se nám zdá temný, příliš kontrastní – zvláště v dnešní době, která vše relativizuje, kdy mnoha lidem je cizí nějaká neměnná životní pravda. Ale pokud nebudeme mluvit o spravedlivém Božím soudu, pak neříkáme plnou pravdu Bible a nevynikne nám velikost Božího slitování a úžasná radost evangelia záchrany v Ježíši Kristu! 20: Ale vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. Čekáš den slunce?
Na konci našeho textu jsou zmíněny dvě velké postavy SZ: Mojžíš, největší vůdce Božího lidu, který dostal do rukou pravidla života. Pamatujte na zákon mého služebníka Mojžíše, jemuž jsem vydal na Chorébu pro celého Izraele nařízení a práva.(22) Proti nim se lid v té době proviňoval. Nejzřetelněji nám na konci Mal svítí doba NZ při proroctví o Eliášovi. Zde se už nemusíme snažit o výklad - jak připomíná ve svém výkladu kaz. Boh. Beneš. Vykladačem nám je sám Pán Ježíš. V Mk 9,11.13 se 3 učedníci ptají: Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš? Ježíš: … Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim zlíbilo. Myslel Jana Křtitele. Jestliže Mal mluví o tom, že Bůh pošle Eliáše dříve, než přijde den Hospodinův veliký a hrozný a Pán Ježíš vysvětluje, že Eliáš již přišel, pak to znamená, že den Hospodinův je dnem Ježíše Krista. B. Beneš: Jaký by to mohl být jiný den, než den Golgoty, Velký pátek! Den soudu lidského hříchu. Pro jeho zahlazení nechal Bůh obětovat svého Syna. Tak velmi vážně bere spravedlivý Bůh otázku lidské viny! A jedině pro tuto Kristovu oběť, kterou přijímáme vírou, jsou zapisována lidská jména do knihy života. I dnešní den tam mohou přibýt další jména těch, kdo se nechají očistit krví Beránka. Pak můžeme s radostí vyhlížet den Hospodinův, druhý advent Krista na svět. A pak už navždy budeme s Pánem. (1Te 4,17)
Sestry, bratři, přátelé, jaký dojem máte z 3 adventních kázání? Texty ze sz proroků nám nic nezatajují. Jsou přímé, někdy černobílé. Ne mlhavé. A v nich slyšíme Boží pravdu o zcela jisté záchraně k věčnému životu s Kristem a taky o Hospodinově dni soudu. Bůh je láska a proto nám všem přeje a vše připravil, abychom pro něho žili a s ním ve věčném království oslavovali Krista.
Poslání a požehnání:
Zj 3,5: Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž přiznám se k němu před svým Otcem a před jeho anděly. + Ju 20-21