Všechno je jinak
Všechno je jinak: svatební host ženichem!
Exodus 30,17-21; Izajáš 25, 6-9; Jan 2,1-12
Milí přátelé, mnozí z vás víte, že miluji jablečný štrúdl, dobrou kávu a červené víno. Rád se proto vracím k příběhu, který dokládá, že Ježíš to měl podobně. Já tedy mohu pít víno i bez svatby, ale není-li zbytí, může i svatba být.
Příběh začíná zajímavou poznámkou: na oné svatbě byla Ježíšova matka. Věta zní, jako kdyby Marie prostě ke svatební společnosti přirozeně patřila. Na rozdíl od ní Ježíš (spolu s učedníky) tam byl pozván.
Může nás překvapit jeho pasivní role: kdyby nebyl pozván, nebyl by tam... I tak by asi došlo víno... ale nemohlo by dojít k onomu překvapivému řešení této nouze. Ale po pravdě: svět by se asi nepřestal točit.
Všimněme si: tady Ježíš nezachraňuje svět! Angažuje se dokonce ve velmi banální záležitosti: víno na svatbě. Na svatbě mohou chybět i zásadnější věci, a přesto proběhne. Typickým příkladem je moje svatba: posuzuji-li podle vlastních vzpomínek, mám dojem, že jsem na vlastní svatbě chyběl. Fotky ale dokazují, že mé tělo tam bylo... duše bloudila kdo ví kde... Vidíte, moje svatba proběhla dokonce v nepřítomnosti ženichovy duše! A ženich teprve postupně zjišťoval, že je poněkud ženat a co to asi znamená...
Ježíšova matka však měla ohledně průběhu svatby zřetelně vyšší ambice. Není víno a jí to dělá starost. Zdalipak bychom od zbožné Marie, příkladu mnoha ctností, čekali starost o víno? Ale možná opravdu k ženichově rodině měla blíž, než je přímo popsáno. (Také to, že vydává pokyn číšníkům, něco podobného napovídá.)
Marie promluví se synem, my bychom dnes řekli: pomodlila se. A jde o pozoruhodnou modlitbu: „Nemají víno. Amen.“ Popsala, jak věci jsou, a skončila. Žádné děkuji, vyznávám, prosím, přemlouvám... Pouhé: „Dělá mi starost, že někdo je v nouzi.“ Toto sdělí Marie Ježíšovi a možná i sama sobě. A jde dál. Žádné děkuji, vyznávám, prosím, přemlouvám... Svou starost vyslovila a tím i pustila. Požehnaný postup: je v něm velká důvěra a důstojnost. Když mluvím s Božím Synem, není asi třeba dělat víc. Modlitba znamená „vyslov svou starost a pusť ji“.
Co se dělo poté, moc nevíme. Nevíme, kolik času uplynulo a jaká konverzace se vedla. Nevíme, jak dlouho skutečně víno chybělo, a co kdo v této kauze podnikal.
Ale víme, kde se pak víno zase objevilo. Svatopluk Karásek to líčí ve své verzi tradicionálu takto: „V Káni maj šest štoudví kamennejch, Ježíš dal do každý vodu vlejt...“
To je panečku proměna! Nikoliv ta vody ve víno. To umí kdejaký slušný vinař, samozřejmě s asistencí Stvořitele, který instruoval révu jak vypučet, mízu přeměnit v hrozny, naučil hrozny dozrát a kvasinky proměnit cukr v alkohol... Mám na mysli nyní spíše proměnu těch kamennejch štoudví, tedy kádí. To přece nebyly ledajaké soudky! To byly rituální nádoby sloužící k očišťování.
A ty se teď proměnily v sudy na víno, nebo vinné tanky. A dokážu si představit (i když text Písma to takto výslovně neříká), že Ježíš se svým smyslem pro humor naplnil vínem ne některé, ale všechny nádoby na očišťování... :-)
Možná, že tato proměna trošku vyděsí i nás, zejména pokud jsme trochu útlocitnější na hygienu.
Nejdřív se v tom myjí a pak je v tom víno!? Ale jak to teprve muselo vyděsit poctivé Židy na svatbě v Káni! Není kde se před jídlem omýt! A to není jen tak, očišťování přece přikazuje Tóra (viz Ex 30) a učitelé Zákona! To dělá každý pořádný Žid! I evangelista Marek toto pravidlo připomíná: „Farizeové a všichni Židé, držíce tradici starších, totiž nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce... A je ještě mnoho jiného, co převzali a drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek...“ (Mk 7,3n) Takže máme víno, ale nemáme kde si umýt poháry a džbány a ruce...
Ježíš se na svatbě v Káně nejen postaral o víno, ale nepřímo zrušil náboženský rituál. Jako by chtěl říci: neočišťujte se, ale pijte víno. Netrapte se, ale radujte se. Svým zázrakem udělal mnohem víc, než to, že ulevil své matce od její starosti. Hostům na svatbě poskytl svobodu.
Být s Ježíšem na svatbě znamená radost osvobozenou od trápení, co všechno je (pořád ještě) špatně. Ježíš proměnil čas přísných pravidel a zatěžujících rituálů na čas oslavy. Evangelista Jan komentuje ten příběh tím, že Ježíš toto učinil jako „počátek svých znamení a zjevil svou slávu“.
Ježíš svým činem ohlásil, že s jeho příchodem dochází k velké proměně. Rituální nádoby nebudou potřeba, nahradí je jeho jediná oběť za všechny a za všechno. Místo vody v nich může být víno, protože Boží lid při každém svém setkání slaví tuto svobodu. A on nebude jen host, ale Hostitel, ba dokonce Ženich!
Na svatbě v Káně je všechno jinak. Voda se mění ve víno. Takže starost z nouze se mění ve spokojenost a úlevu. Rituální nádoby se mění v sudy s vínem. Tudíž život tísněný pravidly a strachem se mění v život pokojný a svobodný. Milí přátelé, až dnes nebo zítra budeme něco podnikat, třeba svatbu, nebo rande, nebo půjdeme do práce, či z práce domů, nebo se budeme trápit či radovat s dětmi, k lékaři či na úřad, připomínejme si, že někde poblíž nás je host, Ježíš z Nazaretu. Učíme se dovolit mu, aby u nás nebyl jen hostem, ale stal se hostitelem. Pak může být spousta věcí jinak.