Tvrdé srdce

Tvrdé a měkké srdce

Úvod

   Pokud jste byli na poušti nebo po dlouhém období sucha jste si mohli povšimnout zajímavého jevu. Půda je vyschlá a vyprahlá. A čekali byste, že pokud na ni nalijete vodu, žíznivě ji vsaje dovnitř. Často se ale stane, že se na zemském povrchu vytvoří tvrdá slupka. Voda se po ní kutálí a země není schopna ji vpustit dovnitř, přestože to potřebuje. Voda nakonec zmizí v rozpraskané štěrbině. Je to zvláštní paradox. 

   Tak jako půda je nakonec neschopná přijmout to, co potřebuje, tak podobně může ztvrdnout lidské srdce. Bible mluví o lidském srdci, které ztvrdne. Lidské srdce ztratí poddajnost a přístupnost a nedovolí, aby se cokoli k němu dostalo a dotklo se ho. Srdce ztratí schopnost vpustit dovnitř Boží Slovo, lásku, nedokážeme se přiblížit Bohu nebo někoho pustit do své blízkosti. Jako výsledek je uvnitř vyhladovělost, zmatek, hněv a smutek. Nedovolíme, abychom byli naplněni a proměněni. A jsme sami.

   Ve vztazích s druhými ztrácíme citlivost. Jsme tvrdí a ani o tom nevíme. To, čím druzí procházejí, se nás nedotýká. Zůstáváme nedotčeni, máme odstup a ztrácíme schopnost soucitu. Zachováváme si sami neohrozitelnou, bezpečnou vzdálenost. Nepoznáme, že nás druhý člověk potřebuje a co potřebuje.  

Př.: Nedávno jsem byl v kuchyni, kde moje dcera připravovala těsto na koláč. Nedávala pozor a těsto se jí vylilo na podlahu. Prožíval jsem hněv: "Nemůže si dát pozor? Teď to musíme uklízet!" Zlobil jsem se na ni. A neměl jsem trpělivost.

   Pak jsem si všiml jí. Stála ztuhlá beze slova a bez pohybu. Sama nešťastná z toho, co se stalo. Patrně čekala na moji reakci. V tu chvíli se v mém srdci rozlil soucit. Hněv byl pryč. Věděl jsem, že to neudělala schválně. Dotklo se to mého srdce.

   Podíváme se na tři oddíly z Markova evangelia, kde Ježíš hovoří o našem srdci. Podíváme se na to, jaká je diagnóza a jaké důsledky má problém ztvrdlého srdce.

1. Pokud máme tvrdé srdce - n e r o z u m í m e

Mk 6:52 Ježíš právě nasytil 5 000. Pak chodil po vodě. (51) Nakonec vstoupil do lodi a vítr se utišil. Učedníci byli překvapeni, užasli, byli ohromeni a divili se. (52) Divili se proto, že nepochopili, co se stalo při chlebech, protože jejich srdce bylo ztvrdlé.  

podobně Mk 8:17-21 - Zpozoroval to a řekl jim: „Proč se dohadujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte ani nechápete? Ještě máte své srdce ztvrdlé? Oči máte a nevidíte, uši máte a neslyšíte? Nepamatujete si, když jsem rozlámal těch pět chlebů pro pět tisíc, kolik nůší plných úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“  „Když těch sedm pro čtyři tisíce, kolik naplněných košů úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Sedm.“  A říkal jim: „Ještě nechápete?“  

Kontext: Ježíš opět připomíná nasycení 5 000. Pak nasytil 4 000. Poté, když se spolu plavili přes jezero, Ježíš byl frustrovaný, protože chtěl s učedníky hovořit o vážných duchovních věcech, ale jejich mysl byla zafixována na pozemské fyzické potřeby a chápali to, co říkal tělesně, materiálně, fyzicky.

   Otázkou je: Proč nerozuměli?

Byl to problém jejich nedostatečného IQ? Byl to intelektuální problém? Jejich schopnosti pochopit význam věcí? Kombinační schopnost jejich myšlení? NE!

  Problémem bylo jejich srdce! Problém vznikl tím, že to, co se stalo nepustili k srdci, nedotklo se to jejich srdce a neproměnilo to jejich srdce. Právě jako voda stékající po ztvrdlé zemi, která se kutálí po povrchu, ale nepronikne dovnitř. Proto byli překvapeni. Neviděli neviditelné a neporozuměli. Zůstali zamčeni v materiální realitě, když Ježíš hovořil o duchovní realitě. Jako výsledek - nemohli porozumět.

Př.: Tomáš - jeden mladý muž procházel složitou situací v životě. Řekl mi, že si začal psát deník Božích selhání a stížností. Já jsem se zeptal: "Znamená to, že Bůh se o tebe nestará?" On odpověděl: "To ne! Pomáhá mi!" Já: "Proč tedy také nevedeš deník vděčnosti Bohu?"  

   Je zvláštní, jak vysoce selektivní je naše mysl. Často máme tendenci se zaměřit na negativní. Pokud vědomě nevynaložíme úsilí, abychom registrovali pozitivní, to, co je pro nás nepříjemné zastíní důkazy Božího požehnání.

Naše schopnost rozumět Bohu a jeho cestě s námi může být omezena, protože naše srdce je tvrdé. Pokud chceme rozumět, musíme otevřít své srdce, potřebujeme, aby bylo měkké a aby bylo připravené. Jinak nemůže důvěřovat Bohu.  

   Ztvrdlé srdce nám brání rozumět!

2. Pokud máme tvrdé srdce - nedokážeme milovat

Mk 3, 1-5: Ježíš byl v sobotu v synagoze. Byl tam muž s chromou rukou. Farizeové Ježíše sledovali, protože byli přesvědčeni, že podle Mojžíšova zákona Ježíš nesmí uzdravovat v sobotu. Ježíš se jich zeptal: Je v sobotu dovoleno dobře činit nebo zle, duši zachránit nebo zahubit? A oni mlčeli.

Mk 3:5 Rozhněvaně se po nich rozhlédl a hluboce zarmoucen nad tvrdostí jejich srdce řekl tomu člověku: „Natáhni svou ruku.“ Natáhl ji, a jeho ruka byla uzdravena. 

Nenastalo mnoho situací, kdy by se Ježíš rozzlobil. Tohle byla jedna z nich. Co vyvolalo jeho hněv? Co bylo tak špatné, zlé, nespravedlivé, tak v rozporu s Boží myslí, tak cizí a protichůdné tomu, co je v Božím srdci. Co bylo pyšné, tvrdé, nemilosrdné, tak odlišné od Božích hodnot v Božím srdci? Tolik, že to vyvolalo Boží silné negativní emoce?

   Tvrdá srdce! Tvrdost se projevila nemilosrdným trváním na liteře zákona. Ježíš farizeje konfrontoval s dilematem: Co je správnější (1) doslovné plnění zákona, které jsme ztotožnili s Boží vůlí nebo (2) soucit a láska k Bohu a lidem, které jsou, ve skutečnosti, centrem zákona?  

Problémem farizeů nebyla nedostatečná duchovnost nebo dychtivost a nasazení pro Boha. Ne, jejich problémem bylo jejich tvrdé srdce! Oni nechtěli poznat Boha. Nesnažili se porozumět tomu, co si Bůh myslí a co cítí. Neusilovali se poznat Boží srdce jako cíl svého snažení. Zůstali omezeni a uzamčeni ve svém myšlení a svých představách o tom, co je správné natolik, že nakonec stáli proti Bohu a nerozuměli Boží vůli. Nevěděli, jak se Bůh na vše dívá.

   Bůh nechce, abychom jen mechanicky, bezmyšlenkovitě dodržovali pravidla. Bez toho, aby u toho bylo naše srdce. Právě naopak, Bůh chce naše srdce. A chce, aby v našem srdci bylo to, co hýbe Jeho srdcem. Bez svého srdce nemůžeme milovat jako On miluje. Přeje si, aby naše srdce bylo stejné jako Jeho. Jen tak budeme součástí Jeho plánů a budeme s Ním spolupracovat ve službě, ale také ve svém životě. Bůh chce, aby Jeho zákon byl zapsán v našem srdci (Jer 31,33). Bůh touží, aby naše srdce bylo měkké a otevřené Jemu a druhým. Jedině tak budeme činit Jeho vůli.

   Ztvrdlé srdce je diagnóza ne jen pochybení! Nebude stačit dělat jen ty správné věci a říkat jen ta správná slova. Bez měkkého srdce je to stále mimo. A nestačí to. Být křesťanem se nemůžeme naučit! Milovat se nemůžeme naučit! Nemůžeme to jen okoukat od druhých. Lásku nemůžeme napodobit. Musí při ní být naše srdce! 

   A naopak, můžeme se dopustit pochybení a můžeme se mýlit a udělat něco špatně, ale pokud naše srdce je nastaveno správně, poznáme to a budeme toho litovat a Bůh může dále pracovat v našem životě. Nejde jen o to, abychom neudělali chybu. Jde o vášnivé nadšení pro Boha v našem srdci.

   S tvrdým srdcem můžeme dokonce udělat to, co je správné, a stále je to špatné! Pokud nedovolíme, aby se napravilo a uzdravilo naše srdce, nemůžeme dále. Pokud srdce není v pořádku, všechno, co z něho vychází je poskvrněné! I ve své nejlepší snaze se pak zaměřujeme jen na vnější a uniká nám to, co má být uvnitř. Bez srdce nemůžeme dělat dobré. Bez srdce nemůžeme milovat!

   Dokonce se můžeme obětovat, dělat velké skutky a můžeme dosáhnout duchovních zkušeností, 1K 13,1-3 bez lásky, která vychází z proměněného srdce to není k ničemu.

   Jak se může stát, že nás naše křesťanská víra učiní tvrdými, nepřístupnými a nemilosrdnými? Stane se to vždy, pokud nebylo proměněno naše srdce!

   Oz 6,6 Neboť já mám zalíbení v milosrdenství, a ne v obětech, poznání Boha jsem si oblíbil víc než zápalné oběti.

   Naše srdce tvrdne pokud jsme jen zaměřeni na sebe a chráníme sami sebe, své bezpečí a svoji jistotu. Když jsme zaměřeni na své cíle a své zájmy, pak dokážeme být tvrdí, arogantní, nedostupní. Pokud se pokoušíme být lepší než druzí, soupeříme, budeme nemilosrdní a necitliví k potřebám druhých. Př.: Já a Miriam.

Abychom dokázali milovat, musí naše srdce změknout a musí být jako Boží srdce! Musíme dovolit, aby naše srdce Bůh proměňoval! Nikdo nejsme na konci tohoto procesu. Můžeme se jen zastavit nebo dále růst. Pokud je naše srdce nemocné, potřebuje uzdravit, jinak nebudeme moci milovat!

3. Pokud máme tvrdé srdce - nevěříme

Mk 16,14 Nakonec se ukázal Jedenácti, když byli u stolu; pokáral jejich nevěru a tvrdost srdce, protože neuvěřili těm, kteří ho spatřili vzkříšeného z mrtvých. 

Ježíš napomíná učedníky pro (1) jejich nevěru a pro (2) jejich tvrdé srdce.

Otázkou je: Proč neuvěřili? Jak souvisela jejich nevěra s tvrdostí srdce?

Učedníci neuvěřili těm, kdo Ježíše viděli vzkříšeného. Nestalo se to proto, že jejich srdce bylo na to příliš tvrdé. Pro Ježíše důvod, proč neuvěřili, souvisel se stavem jejich srdce! 

   Ježíš v tomto okamžiku připravuje učedníky, aby je vyslal kázat evangelium a činit učedníky do celého světa. Ježíšovo zmrtvýchvstání s mocí Ducha Svatého byly silou, aby šli až do posledních končin země! Ale jak to mohli učedníci naplnit, pokud nevěřili?

   Jak můžeme žít jako učedníci pokud nevěříme?

   Rozumíme skutečně, co se stalo na kříži a v hrobě?

   Jak by náš život vypadal, kdybychom skutečně věřili, že Ježíš vstal z mrtvých? A že je proto Pánem nad životem a smrtí?

· někteří z nás bychom dále žili jako doposud - jen s větším pokojem, důvěrou a jistotou, beze strachu

· jiní z nás by právě v tomto okamžiku udělali radikální změnu -nemilosrdně by se rozloučili s tím, co neoslavuje Boha a není z víry

Př.: Americký film - mladý hráč šachu se probojoval do nejvyšší státní soutěže a bojuje poslední zápas po jehož vítězství by se stal šampionem. Ve filmu je scéna z místní restaurace, kde lidé z jeho vesnice společně sledují šachovou partii. Je tam starý muž, který tohoto chlapce učil prvním tahům na šachovnici. Po jednom tahu zvolá: "Vidíte to? Teď se to stalo!" Všichni se k němu nechápavě otočili. "Teď právě vyhrál," řekl muž. Nikdo ostatní nechápal. Ale on proto, že rozuměl myšlení hráče, rozuměl, co sleduje a pochopil, že se teď jeho soupeř už nemůže zachránit a že partie je vyhraná, přestože ještě pokračuje. Od nyní již není možnost, aby soupeř vyhrál. Vítězství je dokonáno.  

   Rozumíme, jakým tahem na šachovnici byl Kristův kříž a zmrtvýchvstání? Je to konečné, nezvratné, definitivní vítězství!

   Ne každý tomu nyní rozumí. Ale ten, kdo má měkké srdce rozumí a raduje se a je naplněn pokojem. Ten, kdo rozumí, věří. A kdo věří miluje celým srdcem. Ježíšovo vítězství je zdrojem naděje, i kdyby se věci zdály na chvíli těžké a bezvýchodné.

Závěr

Ilustrace Hugh Ross Tvrdé srdce 

Dr. Hugh Ross, křesťanský astrofyzik byl pozván na kongres Americké společnosti skeptiků. Celý víkend zde zněly argumenty pro ateismus a proti Bohu Bible. Dr. Ross dostal také příležitost zmínit své pohledy.

   Nejzajímavější ale bylo, že když zůstal v sále spolu s 800 účastníky po ukončení konference, měl příležitost mluvit osobně s mnoha z těchto lidí. Zeptali se ho na jeho pozorování. Řekl jim, že se mezi nimi naučil něco nového. Porozuměl, že to není tak, že by oni nevěřili v Boha. Proč by potom celý víkend věnovali tomu, aby si dokázali, že Bůh neexistuje. Spíše se zdá, že se jim nelíbí a bouří se proti takové víře.

   Jejich odpovědí bylo: To není tak, že se nám nelíbí Bůh. Ale bouříme se díky své zkušenosti s křesťany.

   Tento pohled můžeme smést ze stolu. Můžeme se navzájem snadno utvrzovat v tom, že pravdu máme my.

   Ale můžeme také připustit, že možná v něčem jsou jejich námitky oprávněné. Možná bychom měli také naslouchat, rozumět a vystavit se pohledu, který pro nás nemusí být zase tak příznivý.

   Pokud je na tom jen zrnko pravdy, jak je možné, že obraz dokonalého milujícího, milosrdného, odpouštějícího Boha při pohledu na nás lidé shledávají jako odpudivý.

   Nemluvím o tom, že je zde hřích. Ježíš řekl, že přišel jako světlo na svět, ale lidé milovali tmu více než světlo. Jen problémem je, že nemluvil o nenáboženských lidech, ale hluboce zbožných. Týká se to i nás.

   Existuje tedy něco, co odrazuje naše přátele, sousedy, spolupracovníky, spoluobčany od křesťanství? Pokud ano, bude o tom mluvit sama Bible.

   Domnívám se, že jednou z těchto oprávněných námitek je, že jako křesťané dokážeme mít tvrdé srdce. A o tom mluví Bible.

1K 13,1-7 SP:

1 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící činel.

2 A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

3 A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

4 Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.

5 Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo.

6 Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou.

7 Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží.