Setníkova víra

Dva světy 

Setník: velel jednotce asi 100 vojáků římské posádky, pohan (v.10), ne nutně Říman, snad Syřan či Libanonec. Všechno, co o setníkovi víme, mu mohlo bránit jít za Ježíšem. Byl to důstojník, velel drsným vojákům, svoji šarži si zasloužil, setníci byli vybíráni z nejlepších vojáků. Ježíš přinášel pokoj. Setník byl pohan, Ježíš Žid. Setník měl sluhu, otroka, 100 podřízených, Ježíš sám sloužil druhým. Židé coby porobený národ pohrdali okupanty a všemi, kdo jim sloužili. Římané zase zesměšňovali Židy; např. básníci Horatius, Ovidius aj. kousavě shazovali Židy a jejich náboženské předpisy (zákaz jíst vepřové). Dva odlišné světy. Setník i Pán Ježíš jednali proti všem zvyklostem a pravidlům.

Dvojí „Pane“

Jak to, že setník sám vyhledal Ježíše? Proč pro něj neposlal eskortu (vojáci musí mít činnost)? Ano, přichází sám. Lidé se nestačí divit. A to je teprve začátek. Ten důstojník učiteli Ježíšovi z Nazareta nerozkazuje, ale prosí. Neumí to a prosbu vlastně nevysloví. Ale začíná slovem „Pane“. Lidé se museli zhrozit, když to uslyšeli. My dnes ani nemáme obdobné slovo, kterým bychom „Kyrie“ správně nahradili. Pán tehdy byl někdo, kdo je nad lidmi, kdo má moc nad něčím, někým, a to trvale. Tak bylo možné oslovit krále, císaře, Boha. Ale nazaretského učitele? Už to skandální oslovení vypovídá o setníkovi, koho v Ježíšovi viděl. Koho vidíme v Kristu, když se modlíme?

Navíc: setník nežádal něco pro sebe. Přišel kvůli sluhovi. "Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí." Ořitom určitě viděl trpět a asi i umírat mnoho lidí. Ten přišel – jistě v době svého volna, které mají vojáci rádi – kvůli sluhovi. Velitel setniny přišel za Pánem. Dobře to rozpoznal. V Ježíšově blízkosti dochází ke změně názoru, náhledu, srdce. Ježíš je Pán. On rozhodne, co bude. Spěchejme ke Kristu, když potřebujeme nový pohled, srdce.

 Ježíšova reakce

Jak Ježíš zareaguje na tu oznamovací větu, že setníkův ochrnutý sluha doma trpí? Tohle muselo lidem vrtat hlavou. Jan Křtitel volal u Jordánu celníky k vybírání jen nařízených poplatků, ne víc. Vojákům přikazoval, aby nezneužívali svou sílu a spokojili se se svým žoldem. Ježíš mohl jako Jan poručit, ať se svou setninou zmizí z Galileje a pak že budou jednat. A pokud ne takto, tak by tomu pohanovi měl aspoň někdo vysvětlit, že je třeba splnit nějaké, třeba náboženské podmínky, než Ježíš začne jednat. Nebo by se měl nejdřív aspoň omluvit, že patří k okupační moci. Podle Matouše Pán Ježíš bez nějakého váhání (rozuměl, že ta oznamovací věta je prosbou) odpoví: Já přijdu. Další šok pro lidi kolem. Jakže? Ježíš půjde do pohanova domu? Jakmile se dotkne dveří, bude nečistý! Ježíš bez jakékoli podmínky odpovídá ještě stručněji, než setník: "Já přijdu a uzdravím ho." Lidé nevěří vlastním uším. A to není konec překvapení.

 Nejsem hoden

Stručný a dosud nevýřečný setník nepřijme Ježíšovo slovo mlčky, po vojensku, ale najednou se rozmluví. Překvapuje, že nezačne naléhat, jako to udělal královský služebník, jehož syn umíral: Pane, pojď, než mé dítě umře. (J 4,49). Setník to vidí jinak. Opět začíná: Pane,… Než poví svou myšlenku, znovu dává najevo, že se vědomě sklání před vyšší autoritou. Nejsem hoden – setník svou nezpůsobilost přijímá konkrétně: přijímá pohanskou druhořadost vůči vyvoleným. Ta dvě setníkova slova vešla do dějin křesťanství, až do mše ŘKC. Dnes se ten obrat neužívá. Dnes jsou si údajně všichni rovni. Setník ale vyslovuje, že vůči Ježíši není ani zdaleka na stejné úrovni, že není vhodným žadatelem o pomoc. Dnes jsme zvyklí na servisní služby – někdy i v modlitbách.

Ve svém projevu setník zůstává ve vojsku a výborně vystihuje, jak chápe Ježíše a jeho moc. Denně žije ve světě povelů, příkazů a jejich respektování. Má vyšší šarže nad sebou, ty poslouchá, a nižší pod sebou, které poslouchají jeho. O tom se nediskutuje. Vždyť vojákům jde v boji o život. A tady věří a říká – aniž by znal historii Naamana –, že Ježíš nemusí nikam chodit. On má nejvyšší moc a jeho slovo taky. I zde se máme od setníka co učit. Pán řekl: Je mi dána veškerá moc. Věříš tomu?

 Veliká víra

Právě tuto víru, vlastně setníkovu důvěru Pán Ježíš tak vysoce vyzdvihl. Když to Ježíš uslyšel, podivil se.(10) Jen 2x v evangeliích čteme, že se Pán podivil: zde se podivil velké víře a v Mk 6,6 se divil nevěře nazaretských sousedů. A ještě předeslal plnomocné, zdůrazněné Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho. Přitom setník vůbec slovo víra neřekl. Ovšem biblický jazyk zde nazývá vírou setníkovo pevné spoléhání na vysvobozující moc Ježíšova slova. Snad víc než víru v Ježíše setník prokázal Ježíšovi důvěru, že On ho jistě nezklame a taky že jeho moc nemá žádné omezení. Toho dne došlo v setníkově domě k proměně, uzdravení sluhy. V některých rukopisech je dodáno: A když se setník vrátil v tu hodinu domů, našel svého sluhu zdravého. Toho dne došlo jistě i k proměně setníka. Přišel k Ježíši s vírou, doma uviděl zázrak. Nejdřív věřil – potom i viděl. My bychom nejraději nejdřív viděli, jak Pán jedná. Přidej mi víru!

 Veliká nevíra

Pán využil této situace k tomu, aby ukázal, že vztah k němu může také dopadnout jinak. Pohanský setník prokázal víru. Ovšem všichni nebo téměř všichni kolem byli Židé. V té chvíli Pán velmi vážně upozorňuje, že jejich budoucnost může dopadnout tragicky. V obrazu oné nebeské, eschatologické hostiny s Abrahamem, Izákem a Jákobem dává do kontrastu mnohé od východu i západu, tedy z pohanských národů, proti synům království, tedy Židům. Těm Bůh sdělil mnoho zaslíbení, měli předpoklady pro dobrý vztah k Božímu Synu. A co církev? Dnes jsou to lidé z křesťanského prostředí, kteří vědí o Bohu, ale Ježíše nepřijmou jako nejvyšší autoritu, Spasitele. První zůstanou uvnitř, na hostině, ve světle, druzí budou vyvrženi ven do tmy = zavrženi. (12) Slovo jako oboustranně ostrý meč. My ho nesmíme otupovat.

 Slovo pro nás, tady a teď

1. Ježíš je nejvyšší Pán, k němu upněme svou naději, důvěru, Jeho moc je nejvyšší, jeho slovo proměňuje i dnes. Jen mějme důvěru v Krista. Bez víry není možné se zalíbit Bohu. (Žd 11,6)

2. Matouš zdůrazňuje, že pohané mají přístup k Boží milosti. To nebylo vůbec samozřejmé. Kumránké spisy dokládají, že v tamější (židovské) komunitě to bylo úplně vyloučené. K Ježíši smíme přijít, ať je naše minulost jakákoliv; dokonce vůči Bohu nepřátelská. On nás ve své milosti přijímá. A to dokonce bez požadavku na splnění nějakých vnějších podmínek. On se dívá na naše srdce, jestli přichází v pokoře. Pane, nejsem hoden…

 3. Ježíš pomáhá – často právě svým slovem – když my nezvládáme často to, co není vidět (jako sluhu): každodenní život, vztahy s lidmi, těžkosti, bolesti, vážné nemoci, ztráty blízkých a ovšem i když nejsme schopni zvládnout, tj. očistit svůj hřích. Pán Ježíš zve: Pojďte ke mně. Setník to nějak věděl a tak přišel k Ježíši. To lze udělat i dnes. Využij příležitost, nerozpakuj se začít nový život s Ježíšem Kristem! Toužíme po tom, abychom se všichni jednou setkali na té slavné hostině!

Poslání a požehnání

Žd 4,14-16

Zj 1,5c-6