Zločin a trest

Jer 5,20-31; 1. čtení: Ž 51,3-12  

Pokud jste v rámci akce 40 dní s Biblí začali číst proroka Jeremjáše, asi vás to nepovzbuzuje. A povzbuzení v Bibli máme rádi, že? I dnešní text se nese ve stejném duchu jako ty předcházející (i následující) kapitoly. Když to čteme, tak si říkáme, jak hrozně tehdy jednal Boží lid, opravdu strašně. Ovšem Hospodin na to reagoval. Poslal k lidu mladého proroka Jeremjáše. Ten v dnešním textu z Božího pověření několika kontrastními obrazy ukazuje na judský lid odvrácený od jejich Boha a na Boží reakci na zpohanštělý život lidu. Hovoří o vině a trestu. Zločin a trest – podle Dostojevského.

 Bezbožnost a bezpráví

Náš úsek lze ještě rozdělit na tři části. V úseku vv. 20-25 mluví Hospodin skrze proroka o (zlém) vztahu lidu k Bohu, konkrétně o bezbožnosti Božího lidu (Judy). Nejdříve popisuje, jak jsou zaslepení, až tupí: 21… Mají oči, ale nevidí. Mají uši, ale neslyší. Byli svědky tolika Božích zásahů, projevů zachraňující moci a přece jednají, jakoby to nikdy neslyšeli, jakoby to oni nebo jejich otcové nikdy neviděli. Další obraz písku - hranice mořským vlnám. Ať jsou jakkoliv mohutné, přece podle Stvořitelova záměru končí na pobřežním písku: Jeho vlny se sice dmou, ale nezdolají ji, burácejí, ale nepřekročí ji.(22c) S tím kontrastuje život umíněného lidu s bezmezně vzpurným srdcem, který stále naráží na Boží vůli, ale nakonec se všichni odvrátili se a odešli. K bázni před Bohem je nevede ani pasivní přijímání dalšího Stvořitelova řádu – období setby, deště, úrody a sklizně (24). To vše v 25.v. vrcholí pojmenováním následků odvrácení od Hospodina. Hříchy lidu všecko dobré stvoření pokazily: 25 Narušily to vaše viny a vaše hříchy před vámi zadržely dobro. Suma: bezbožnost lidu.

Další verše (26-29), popisují neřády ve vztazích mezi lidmi. Začínají metaforou hamižnosti a podvodu (v26-27a): … každý číhá jako přikrčený ptáčník - nastražili past a lapají lidi. Jako klec plná ptáků, tak jsou jejich domy plné podvodu. Dále pokračuje popisem sociálních poměrů, ztvrdlých hrabivostí (v27b-28), utlačovaní nemají zastání: takto dosáhli vysokého postavení a získali bohatství. Ztloustli a… překročili i každou hranici zla. Nepomohou získat právo, sirotka nehájí… Chudým právo nezjednají. Suma: bezpráví v Božím lidu. Hospodin to vidí a klade si řečnickou otázku (29):… Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento? Boží trest. Deportace do Babylonie r.597 a 587 př.Kr.

Vše se uzavírá zděšením nad službou těch, kdo by měli lid vést: Duchovní vůdci neplní či zvráceně plní své úlohy: nezvěstují Boží slovo a jsou svévolní; a navíc lidé jsou s tím spokojeni (30-31): … Proroci prorokují lživě a kněží berou věci do svých rukou, a mému lidu se to tak líbí! Tato diagnóza Božího lidu bude mít své následky. Pasáž končí otázkou: Co však budete dělat na konci toho všeho? Jinak: Jaká bude vaše budoucnost?

Co my dnes s tímto těžkým textem? Po popisu odvrácení Judy od Hospodina ohlašuje Boží trest. Vina–zločin a trest. Řekl jsem: Boží lid jednal strašně. Jak se cítíme my? Postní doba začala. Papež František při mši na Popeleční středu se vyjádřil tak, že nedílnou součástí (našeho) křesťanství je pokorný, kajícný postoj vůči Bohu. Postní doba není předně o hladu, ale o pokání. Nepříjemné téma, o kterém se nám nechce ani kázat, ani přemýšlet. Je to ovšem biblické téma.

Nejsme lepší.

Při čtení Jeremiáše vidíme, že lidé v Judsku žili moc zle. Jsme nakloněni je zavrhnout a přitakat tomu, co zvěstuje prorok – Boží soud a přicházející trest. Tento náš pohled, byť na podkladě Božího slova, má vážnou trhlinu. Bůh sice skrze proroka odkrývá v každé větě jejich zlé činy (na jiných místech čteme, že uctívali modly, nežili podle Božího zákona). Ale:

My nejsme v pozici Boha soudce. Jsme podobní tomu odpadlému lidu. Zdá se vám toto tvrzení přehnané? Položme si na základě Jeremjáše několik otázek. Nedáváme i my přednost mnoha jiným věcem, snahám, úsilí, času – tedy moderním modlám - před časem a službou Kristu? Máme oči, které vidí Boží konání v našich životech a v životě Božího lidu? Máme uši, které slyší a konají Boží slovo? Máme Boží bázeň, která by nám pomáhala žít podle Boží vůle? Nemíváme srdce umíněné a vzpurné? Hájíme právo, zastaneme se poškozeného, nebo se nás to netýká? A nakonec: žijeme my důsledně podle jediného Kristova zákona, zákona lásky se všemi, kdo nás obklopují?

Neplatí pro nás, co řekl Eliáš (1Kr 19,4): nejsem lepší než moji otcové? Já to tak prožívám.

Potřebujeme pokání

Zlé skutky Judského lidu byly projevem jejich nepoddajného srdce. V srdci odvráceném od Pána a Stvořitele všeho byl hlavní problém. Tento lid má umíněné a vzpurné srdce; odvrátili se a odešli. (23) Jinými slovy: odmítali činit pokání. Odmítali se vrátit k Bohu, jak je prorok nabádal. Jeremjáš označil neochotu Izraele činit pokání za hluboce zakořeněný postoj srdce. Opakovaně v proroctví čteme výzvy k návratu k Bohu. To znamená obrat = pokání = změna myšlení, řeči, konání.

Pokud se my sami máme změnit ve své sebestřednosti, v zahledění se a vydávání sil a prostředků do svých vlastních cílů, namísto stálého vydávání sebe Kristu, pak potřebujeme slyšet a poslechnout prorokovu výzvu k pokání, např. v 3,14: Navraťte se, odpadlí synové, je výrok Hospodinův, neboť já jsem váš manžel. Má-li se náš život změnit a nést mnohem víc obraz Krista, máme-li být daleko víc prospěšní Božímu dílu, šíření evangelia…a má-li mít Pán víc prostoru, aby nám žehnal, potřebujeme pokání, vyznání hříchů, pokoření před Kristem a prosbu o jeho smilování.

Zkušenost z večera chval a modliteb z kazatelské pastorální konference v lednu 2020.

Příležitost k vyznávání budeme mít před VP. I postní doba je dobrou příležitostí k vyznávání, k osobnímu rozhovoru, odpuštění, smíření a modlitbám s někým, s kým mám dát něco do pořádku.

Trest už byl vykonán

Je jistě prospěšné, když poctivě přijímáme i těžké Boží slovo skrze Jeremjáše. Ale pokud jsme svůj život v pokání vydali Kristu a v srdci jsme připraveni k vyznávání hříchů, pak je naše situace zcela odlišná od situace lidu Judy. Oni pro svou neústupnost a odmítání Boha slyšeli hlas Soudce: Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento? (29b)

Bůh za ty, kdo mu vydali svůj život, trest už vykonal na svém Synu. To je nejslavnější zpráva každé neděle a každé eucharistie: Bůh prokazuje svou lásku k nám, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. (Ř 5,8) Trest, který měl padnout na nás, Bůh vložil na Krista!

Co z toho plyne? Jednak veliká radost všech spasených, že jsme Bohem soudcem nahlíženi jako spravedliví. Když jsme ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista (Ř 5,1). Jednak je oběť PJK nabídkou pro ty, kteří mu ještě svůj život nesvěřili. Když firmy posílají své nabídky potenciálním zákazníkům, často je v nich napsáno, dokdy nabídka platí. Dnes ještě platí nabídka záchrany. Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru! (Žd 3,7.15; 4,7)

 Závěr

Slavme Boha a Spasitele Ježíše Krista, že jeho slovo je ostré jako meč. Ne aby nás ničilo, ale pomohlo k záchraně. Prosme Pána, aby nám působením Ducha svatého ukázal, jak ztracená je naše situace bez Kristovy oběti. Za Kristovu oběť vzdávejme často, denně chválu. A buďme připraveni omluvit se, přiznat chybu, hřích, činit pokání a napravit svoje chování.

Požehnání: Ř 11,33-36