Paraklét - Přímluvce a Duch pravdy

V létě r.1968 jsem jako student poprvé sám vycestoval za hranice ČSSR, do NDR na dva církevní prázdninové dvoutýdenní mládežnické tábory. Při nich jsme pracovali (v nemocnicích), po práci a o víkendech jsme měli volno. První cesta (vlakem) vedla do Výmaru. Na nádraží mne nikdo nečekal, jak jsem v dopise prosil. Po jednom roce němčiny a bez mapy jsem si připadal ztracený. Potřeboval jsem od někoho 1. pomoc, 2. pravdivé informace, jak se dostanu do nemocnice. Obojí mi dal jeden místní občan. My dnes budeme mluvit a přemýšlet o některých rolích Ducha sv. O jeho pomoci a pravdě.

 Ježíšův odchod

Učedníci po dobu chození s Ježíšem vnímali jistě velmi silně jeho učení i zázraky a stále byli zvědaví, kdy Pán přistoupí k zásadní změně svého působení a ujme se nábožensko-politické vlády v Izraeli. To, co nevnímali, byla Ježíšova tři zřetelná oznámení, že podle svatých Písem bude trpět a zabit. Učedníci snad vůbec neuvažovali o době, kdy s nimi jejich Učitel jednou už nebude. A asi taky moc nechápali, když jim Pán sděloval, že jednou budou jeho svědky a že za to budou pronásledováni. Poslední věta před naším textem zní: Tyto věci jsem vám na počátku neřekl, protože jsem byl s vámi. (4b) Ale to skončí. J 16,5a: …nyní odcházím...

Učedníci byli smutní, když uslyšeli, že je Ježíš opustí. Připravoval je na to, že jednoho dne od nich odejde do svého nebeského domova. A vysvětlil, že je nutné, aby odešel. Pán v těle byl přítomný tam, kde společně byli. Ale pokud odejde, pošle Ducha sv., který jakožto duchovní bytost bude kdekoliv s každým následovníkem Krista. Stručně vyjádřeno: učedníci nechápali, jejich přemýšlení nebylo založeno na pravdě, která nastane.

Bez DS je to s námi jako s učedníky. V evangeliích čteme o pozemském Ježíši a jeho konci na kříži. Až DS ukáže, že kříž není ztroskotání, ale oslavení. I když učedníci nechápali, Pán je učil, co přijde. Až to přijde, aby se orientovali, aby porozuměli.

Usvědčovatel (žalobce)

Úloha Ducha nebude zaměřena jen na křesťany, ale taky vně církve, k nevěřícím, do „světa“. Původně jsem chtěl verše 8-11 přejít, když nejsou určeny nám. Ale pak jsem si uvědomil, že (abychom se orientovali v dění ve světě) je nám prospěšné znát konání Ducha mimo církev.

8.v. Duch světu, který o Ježíši smýšlí nepřátelsky, ukáže (ČEP), přinese důkaz (ČSP), usvědčí (řada překladů) v čem je hřích, spravedlnost a soud. Je tu řeč o usvědčení, že DS má také úlohu žalobce proti světu. Duch bude podpírat pronásledované a souzené učedníky před lidskými soudy, ale zároveň je žalobcem (prokurátorem) světa při Božím soudu.

9 Duch svatý ukáže, že lidé jsou hříšní nejen kvůli zlým skutkům, ale hlavně protože nevěří v Krista. Církev v minulosti i dnes více či méně iritovala nevěřící okolí, ale její trvalá existence světu dokládá, že svět je pod Božím soudem, pokud nechce uvěřit v Krista.

10 Svět nevěří v Ježíše, tak nevěří, že je spravedlivý. Ale On svou smrtí a vzkříšením potvrdil svou spravedlnost, s kterou se mohl vrátit k Otci. Pavel v 1Tm 3,16 píše: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem,viděn od andělů,hlásán národům,došel víry ve světě,byl přijat do slávy.

11 Soudem se tu myslí, že vládce tohoto světa je již odsouzen. Satan je zlý a byl souzen na kříži. Soud nad pánem tohoto světa exemplárně ukazuje, jak úplně jinak Bůh soudí. K většímu porozumění nám snad pomůže událost z J 12,28.31-33. Bez Krista je svět i satan odsouzen.

Paraklét (Přímluvce, Zastánce)

7.v. Trochu vysvětlím tento pojem. Řecké označení paraklétos, které je často použito ve 14. až 16. kap. Jana, překládá ČEP a Žilka jako Přímluvce, kral., NBK, B21 jako Utěšitel, ČSP jako Zastánce (Obhájce). Je třeba ty překlady chápat ne tak, že by se jedná "o poskytovatele právní porady či obhajoby", ale ve významu „ten, kdo pomáhá nebo přimlouvá“ (J.B.Souček: Řecko-český slovník k NZ). Nejedná se jen o přímluvy za svaté s nevýslovným lkáním před Bohem (Ř 8,26-27). Duch sv. je zde představen jako Pánem poslaný Pomocník všech, kdo mu patří. Rozumím těm pojmům Zastánce, Utěšitel, Přímluvce tak, že to je pro nás pomoc ne k tomu, co si zamaneme, ale tam, kde my nestačíme, kde si nevíme rady, a kdy zpravidla voláme Krista či Ducha sv. o pomoc, aby nás utěšil, podepřel, zastal kde je třeba.

To pro nás má obrovský význam. Za všech okolností života, ať se máme dobře, nebo jsme sklíčení, nebo máme trápení či bolest, opravdu vždycky můžeme počítat s tím, že i když Pán Ježíš s námi není v těle, tak jako kdyby byl, protože dal na svět (i do nás) svého Ducha. Proto řekl před svým odchodem do nebe: Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. (Mt 28,20) On je s námi v Duchu svatém. Tím se můžeme vždycky posilovat. A děkovat mu.

Duch pravdy

Pán Ježíš pak učedníkům představil další roli, kterou bude mít Duch: bude Duchem pravdy.

13 Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. Pro správný život v čase a místě, kde jako křesťané žijeme, velmi potřebujeme pravdu o Bohu, Kristu, o nás, o světě kolem nás… Pak se můžeme správně orientovat, hledat pravou cestu života, dosahovat správné cíle a cíl konečný. To není možné bez pravdy. Duch svatý tak uvádí do pravdy všechny, kdo o to stojí. Uvede vás do veškeré pravdy - tím rozumíme plnou Boží pravdu zjevenou v Ježíši Kristu. Žd 12,1b-2: Vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu.

Žijeme v době, která vyznává množství nejrůznějších pravdiček, které jsou ovšem relativní, protože podle názoru mnoha lidí absolutní či jedna základní pravda neexistuje. My víme, že existuje. Není ale napsána na billboardech (pokud tam není výjimečně napsáno: Ježíš tě má rád). Tu potřebnou pravdu nám otevírá Duch v Bibli, někdy skrze jiné křesťany, během vyučování na vzdělávacím víkendu sboru, někdy z křesť.literatury, filmu apod. Důležité tu je, abychom tu Boží pravdu hledali, chtěli ji víc a víc znát pro konkrétní životní situace. Nejlépe je hledat a učit se ji předem, abychom se pak v těch situací orientovali a měli jasno. S tímto slibem Ducha měl být učedníkům odňat strach z toho, co je očekává.

Slib daru Parakléta

Tzv. Ježíšovy řeči na rozloučenou, zapsané v J 14 – 16 (náš text je toho součástí) začínají: Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! (14,1) Pán učedníky vyučoval tomu, co přijde (jeho smrt, vzkříšení, odchod do nebes, seslání Parakléta), aby – jak řekl - abyste si vzpomněli na má slova, až přijde ta hodina. To, že na své straně pro Ježíše Krista máme Ducha přímluvce, Utěšitele, Zastánce a také Ducha pravdy, je pro naše dobro. Abychom se nechvěli úzkostí… až přijde ta hodina. Hodina zkoušek, bolesti, nejistoty…a odchodu do věčného domova.

Chvála Bohu Otci a Synu za Ducha svatého! Amen

Vyslání: J 17,15-20

Požehnání: 1K 1,8-9